V poslední době se roztrhl pytel se zakládáním nových konzervativně-liberálních politických stran. Po vzniku Strany svobodných občanů, v jejímž čele nedávno stanul bývalý ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a poradce prezidenta republiky Petr Mach, média informovala o vzniku politické strany Občané.cz, jejímž zakladatelem má být bývalý hlavní manažer ODS z let devadesátých, Petr Havlík. Obě strany mají společné jedno – snaží se stylizovat do role autentické pravice bez kompromisů, které mají být alternativou k ODS. Ještě jednu věc však mají společnou, radost z jejich založení musí mít Jiří Paroubek a jeho suita „nových sociálních demokratů“, v čele s Davidem Rathem.
V době, kdy se blíží parlamentní volby a ČSSD vede žebříčky preferencí, je zakládání jakýchkoli nových pravicových politických subjektů krajní nezodpovědností. Množina pravicových, resp. středopravicových voličů, je totiž v České republice již dlouhodobě ustálená a „boje na pravici“ tak neprospívají nikomu jinému, než ČSSD. Těžko totiž očekávat, že by snad strany jako SSO, či Občané.cz „zabrousily“ při svém „výlovu“ voličů jinam, než do rezervoáru voličů ODS. Nedělám si iluze o tom, že by snad SSO, či Občané.cz mohly v parlamentních volbách získat nějaký větší počet voličů, ale i to málo co možná získají, může v konečném součtu chybět k tomu, aby současná koalice ODS, KDU-ČSL a SZ obhájila svůj vládní mandát a zabránila tak ČSSD s podporou KSČM v převzetí moci. Jiří Paroubek pak koupí pugét a flašku a zajde za pány Machem či Havlíkem a vroucně jim poděkuje za další „grandiózní“ vítězství jeho ČSSD.
Znám již léta osobně některé z lidí, kteří se podílí na vzniku výše zmíněných stran. Mnoho z nich považuji za slušné a inteligentní lidi a o to více mě mrzí, že k podobnému kroku přistoupili, aniž by dohlédli dále, než za horizont svých možných neuspokojených ambicí a frustrací. S některými z nich vedu dlouhodobě nekonečné rozhovory o politice a v poslední době mám pocit, že propadli kouzlu ideální společnosti, v níž mají vládnout ti nejchytřejší a nejmorálnější, za něž se možná v mnoha případech sami považují. V mnoha případech do jisté míry chápu, když své dosavadní působení v politice považují za boj s větrnými mlýny, do kterého ztrácí chuť a elán. Život v politice však není během na krátkou trať, ale spíše naopak.
Co vyčítají zakladatelé nových politických stran ODS? Podle jejich názoru ODS ustoupila od svých programových ideálů, což nejčastěji demonstrují na „pragmatickém posunu“ ODS ve věci podpory Lisabonské smlouvy. Ano, ODS provedla, co se týče Lisabonu, jistý úkrok od svých předešlých postojů, přesto jí to nelze nijak výrazně vyčítat. Proč? Stačí se podívat na jakýkoli výzkum veřejného mínění, který se týká podpory, či nepodpory Lisabonské smlouvy u voličů jednotlivých politických stran. Ze všech zřetelně vyplývá, že nejvíce podporovatelů má dlouhodobě Lisabon u voličů ODS, zatímco nejpočetnější skupina „odpíračů“ Lisabonu je v řadách ČSSD a KSČM. Velká většina voličů ODS zkrátka nevidí EU jako žádnou hrozbu, ale spíše jako příležitost pro realizaci svých budoucích plánů. Jestli je to dobře, či špatně, ať posoudí budoucnost.
Jako bych slyšel výtky, že ODS se nemá řídit průzkumy veřejného mínění, ale prosazovat svůj program. Tato teze je v mnohém pravdivá, shoří však jako papír v realitě všedních dnů. Lisabonskou smlouvu totiž ve velké míře podporují voliči, jejichž podpora ODS je pouze podmíněná a nemají k ní nijak silnou vazbu. V součtu voličů ODS však představují takřka 80% všech jejích voličů, pro něž by se soustavné odmítání Lisabonu, resp. záležitostí souvisejících s EU, mohlo stát důvodem k tomu, aby přešli k jiným politickým stranám. V žádném případě však k těm, které vedou džihád proti Lisabonu, ale logicky k těm, které jeho přijetí podporují.
Před ODS tak v otázce Lisabonu stála jakási Sofiina volba, buď se smířit s Lisabonem a mít tak šanci na vítězství v parlamentních volbách, nebo setrvat na svém odmítavém postoji a výrazně volebně oslabit. Rozhodla se pro druhou možnost a i pro mě to byl těžko stravitelný kompromis, který se však snažím chápat. V pochopení tohoto kroku mi výrazně pomáhá ČSSD, jenž pod vedením Jiřího Paroubka současnou politickou scénu natolik zvulgarizovala, že se děsím okamžiku, kdy by se tato strana měla ujmout vlády, v níž by na místě ministra vnitra zasedl David Rath či nějaký jeho klon.
Zajímalo by mě, z čeho lidé jako Petr Mach či Petr Havlík čerpají svou energii k zakládání nových a lepších pravicových stran, které budou důsledně dbát na pravicovost svých politických programů. Že by ze sociologických průzkumů? Těžko, ty totiž zřetelně ukazují jediné. ODS podporují takřka všichni voliči, kteří se označují za pravicové, ODS však začala výrazně ztrácet mezi voliči, kteří se označují za „středové“. K volebnímu vítězství ODS tak nepomůže vyhraněná pravicovost, ale spíše širší voličský záběr od středu napravo… Chápu, že to musí být pro zaryté pravičáky nepříjemná pravda, ale nic s tím nenadělám. Vzhledem k historii české politiky můžeme být vůbec rádi, že taková politická strana, jakou ODS v současnosti je, v našem politickém systému existuje.
Mnohdy se také setkávám s hlasy, že již vlastně neexistuje výrazný rozdíl mezi ODS a ČSSD. Opak je však pravdou. Zřetelným důkazem je postoj současné vlády k celosvětové hospodářské recesi ve srovnání s postojem ČSSD. Zatímco vláda přišla se zdrženlivými opatřeními, co se jejich nákladnosti týče, ČSSD spustila uzdu své fantazii a do tzv. protikrizových opatřeních zařadila takřka vše, co se mi vybaví pod slovem „socialismus“. Prodloužení podpory v nezaměstnanosti, zvyšování daní na úkor aktivních, zvyšování sociálního minima, zpomalení deregulace nájemného atp.
Nevím, nakolik mají současné snahy některých bývalých členů ODS šanci na úspěch, předpokládám, že malý, resp. žádný. Jejich donkichotská snaha o vytvoření autentických pravicových politických stran je z jedné strany obdivuhodná, pouze však do chvíle, kdy se dočkáme jejích výsledků. Zde totiž platí staré známé „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly..“. Pokud výsledkem těchto bratrovražedných bojů má být vláda ČSSD a KSČM, s vidinou možného budoucího Paroubkova prezidentství, požádal bych všechny zúčastněné o to, aby vzali rozum do hrsti a netříštili českou politickou pravici…Mohli by se tak dostat do rolí "užitečných idiotů", kteří pomohou Jiřímu Paroubkovi k moci…
