Lesk a bída opozice

Opoziční politika je více méně snadná záležitost. Stačí čekat na chyby vlády, tvrdě je kritizovat a preference jdou nahoru takřka samovolně. Když už je opoziční strana příliš kritizována, že pouhá destrukce nestačí, spíchne narychlo pár návrhů složených z jejích programových priorit, označí je za všelék na všechny bolesti tohoto světa a je hotovo. Proti takovéto opoziční strategii snad ani nejde nic moc namítat, chodí to tak takřka vždy, ať je v opozici pravice, či levice. Problematická je ale tato strategie  v zahraniční politice a naše současná situace je toho zářným příkladem.

K 1. 1. 2009 se Česká republika stala předsednickou zemí EU, což je situace sama o sobě dost složitá na zvládnutí, započínala plynová válka Ukrajiny a Ruska a v běhu byl zásah Izraele proti Hamásu v Gaze.  K výše uvedenému výčtu je třeba přičíst celosvětovou hospodářskou krizi a takřka smrtící koktejl je na světě.  A co na to naše státotvorná opozice?  Pokračuje v strategii totální D.E.S.T.R.U.K.C.E…

Dozvídáme se od ní, že „Vláda nezvládá předsednictví, nezvládá ekonomickou ani plynovou krizi a o situaci v Gaze ani nemluvě…“

Chrabrá opozice tak v těchto dnech promeškává nejlepší příležitost k tomu, aby mlčela. Pokračuje tak dál v trendu, s níž započala již před několika týdny v podobě neprodloužení vojenských misí v Afhánistánu, a ani Vánoce a dovolená jejím představitelům nezchladila hlavy.

Kdyby alespoň byla její kritika oprávněná, dala by se do jisté míry pochopit. Problémem je právě to, že oprávněná není a ČSSD se tak svou kritikou za každou cenu chová více než neloajálně vůči celé České republice a všem jejím občanům. Její "kritika pro kritiku" je trapná a z nás všech dělá v očích ostatních tupé a ničeho neschopné stádo.

Chápu, že se pan Jiří P. a pan Luboš Z. ještě zřejmě nedokázali vzpamatovat z toho, že to nebudou právě oni – Bohem vyvolení, kdo bude následujících šest měsíců „velet“ Evropě.

Chápu, že oba pánové jsou v těchto dnech totálně deprimováni z toho, když vidí toho pro ně neschopného a podřadného Mirka, Karla, či Sašu, jak v Praze vítají všechny ty jimi obdivované "velikány" evropské politiky, podávají si s nimi ruce a někdy i mluví. Co by za to Jirka a Luboš dali... 

Chápu, že Jirka je celý špatný z toho, že nebude moci vydat další díl svého několikakilového bestselleru Minuty s Jiřím P. 2, popř. si bude muset na odpovídající fotografický materiál nějaký čas počkat.

Přesto bych si dovolil naši velectěnou ČSSD požádat o to, aby v případech, kdy populistická opoziční kritika poškozuje prestiž České republiky ve světě, raději byla zticha.