Zdravím všechny duše spřízněné a posílám Vám poslední pozdrav z Mariánských Lázní a Prahy se stručným popisem posledního dne, loučení a cesty do Prahy. Dovoluji si Vás upozornit, že k těmto pozdravům časem doplním vysvětlení, proč jsem věnoval tolik energie sepisování všech zážitků z lázeňského života, rovněž se může na webu objevit i fotoblog s výběrem nejlepších snímků, na které se nedostalo ve zprávách, jakož i na tématické zprávičky o jednotlivých zajímavostech okolí Mariánských lázní.
OdjezdJiří Čenovský
Poslední cesta na kole byla jen kraťoučká, nákup oplatků a odjezd kolem pramene pro posledního Rudolfa k nádraží, musel jsem jet velice opatrně, neboť k nádraží jsem jel opět s příslušnou zátěží, jak se ukázalo na domácí váze batožina vážila téměř 25 kg. Bylo v ní vše, co jsem do lázní přivezl, ale i nějakou oplatku jsem dokázal přivázat na vršek batohu a dovezl jsem je dokonce v neporušeném stavu. Po cestě na nádraží jsem se nechal i vyfotografovat, abych měl i já památku.
Loučení s příjemným prostředím i příjemnými lidmi je těžké. Toto je banální konstatování, s nímž snad nebude nikdo nesouhlasit. Musím jen zdůraznit, že uplynulé tři neděle pro mne znamenaly nejen zlepšení zdravotního stavu díky péči veškerého lázeňského personálu, ale i nezapomenutelná setkání se spoustou zajímavých osudů. Doufám, že i pro ostatní osoby, s nimiž jsem se během pobytu bavil, jsem nebyl jen druhořadou figurkou na paletě barev Mariánských lázní na konci léta.
Cesta do Prahy proběhla v naprostém pořádku díky skutečnosti, že jsem měl zakoupenu nejen jízdenku, ale i rezervaci pro kolo přes e-shop Českých drah. V kupé jsem se opět, alespoň na cestu do Plzně, setkal s zajímavým důchodce, s nímž mi cesta příjemně ubíhala. Do matičky Prahy jsme dojeli s malinkým zpožděním, metro mne dovezlo na Chodov a cesta skončila v naprosté pohodě.
Mějte se fajn, užívejte každý den i já se budu snažit cyklista Čenda, táta či bývalý lázeňský děda - jak chcete
