13 Zpráva třináctá z pobytu v Mariánských lázních nejen o bahně

Zdravím všechny duše spřízněné a posílám Vám mnoho pozdravů z Mariánských Lázní - modré pondělí bylo plné adrenalínu, cesta v bahně při hledání Milhostovských mofet, ztráta brýlí a jejich štastném nalezení. O tom vše se dozvíte v této zprávě.

Milhostov ViaduktJiří Čenovský

Jako obvykle začnu popisem léčebného procesu - vstávat i snídat jsem musel časně, první procedura - léčebný tělocvik v bazénu - začínala již v 8.45, pak následovala plynová injekce a minerální koupel.  Krátce po jedenácté jsem měl pondělní léčebný program ukončen. Následoval  časný střídmý oběd a úvahy o odpoledním cyklovýletě. Vydrží počasí? V průběhu noci začalo pršet a pršelo s menšími přestávkami celé dopoledne, ale při cestě z oběda krápat ustalo. Tak jsem si vyzvedl kolo a začal plánovat, kam pojedu. Na mapě jsem si našel přírodní památku Milhostovské mofety. Tato přírodní památka je vyhlášena k ochraně sirouhličitých plynných vývěrů – mofet. Ty tvoří misky různé hloubky z kterých uniká plyn a prozrazují se svým zápach v okolí. Mofety též působí jako drobné pasti, ve kterých nalézají smrt drobní obratlovci a brouci. Některé mofety jsou po celý rok zaplněné vodou, některé jsou vyschlé a jejich dno je nažloutlé od vysrážených sirných sloučenin. K mofetám vedla žlutá, bylo mi jasné, že to kolo příliš nebude, ale mofety mne lákaly, snad to nebude tak strašné - podrobnosti o nich jsou včetně mapky na webu http://www.slavkovskyles.cz - což jsem ovšem zjistil až po návratu s výletu. Já jsem se tedy vypravil jen s běžnou turistickou mapou.

Vyjíždím a semtam spadne kapka, trochu chadněji než se dostanu do kopečků a ve stoupání se zahřeji. První kilometry zbíhaí docela pěkně je to z kopečku - kolonáda Firdinandova pramene, načepovat Rudolfa, u  Antoníčkova pramene napojím se na doleva na červenou do vísky Stanoviště, tady je mírný kopeček, leč červená záhy končí v travnatém úvoze, protože je po dešti volím radeji cestu po klesající silničce - kam vede mi ovšem není známo - záhy se ocitám před branami areálu jakési továrny nebo čistírny - Chevak Chek - jsem ovšem statečný a optimisticky vjíždím do areálu, snad úůjde projet. Moje očekávání mne nezklamalo, projíždím za bedlivého sledování svářečů a po chvilce jsem v obci Chotětov. Zde se nachází přírodní památka Koňský pramen viz výše uvedená webová stránka, ale ten je dnes mimo můj zájem. Další kousek rozbité občas stoupající silničky až do Holubína znám, taky vjíždím na lepší silnici s množstvím zatáček - stálé stoupání až do lesa a podél lesa do obce Martinov. Po rychlé pohledu do mapy sjezd doprava až k odbočce žluté turistické značky, která by mě měla dovést k mofetám. Cesta změnila charakter, stala se z ní rozbrázněná lesní cesta po těžbě dřeva s hlubokými kolejemi. Jízda na kole je naprosto vyloučena, bahno a bláho je značně mazlavé po nočním dešti, jakýkoliv pokus o jízdu by mohl skončit pádem. Smižuji se s tím, že nejméně 2,5 km budu chodec s kolem, naštěstí už lázeňské procedury zlepšily stav kolen na tolik, že mi pohyb pěšky nečiní potíže. Po kilometru náhle žlutá odbočuje vlevo, koukám do mapy a provádím  rozhodnutí, půjdu nadále po této rozbahněné cestě, měla by obejít zarostlé údolíčko a vrátit se na žlutou. Rozhodnutí bylo špatné, ale to jsem se dozvěděl až navečer po slédhuní mapky na webu Slavkovského lesa - odkaz viz výše. Po studiu mapy ukládám brýle do tašky na řídítkách, kde vozím mapu. Jsem si vědom rizika ztráty, ale lenost je silnější. Cesta skutečně

obkrouží údolíčko a začíná se vracet. V tom momentě zjištiju, že brýle nejsou na svém místě. pokládám kolo u cesty do trávy a jdu zpět, pozorně sleduji cestu i do kaluží nahlížím, bohužel docházím až k místu rozhodnutí a brýle nikde. Vracím se zpět a láteřím - ty blbej dědku, pomalu se sniřuji se ztrátou a když jsem olně smířen brýle nacházím. Rozjasňuji líc a doufám, že i kolo bude na svém místě, občas sprchne nikoliv ze stromu. Stávám se mírně navlhlým, kolo je na svém místě, cesta se občas zlepší, takže mohu třeba i 100 metrů popojet. Konečně vidím milhostovský viadukt a rekreační chaty na pokraji Milhostova, poslední stoupání je vysvobozením z bahenní koupele. Ještě několik kilometrů kola drhnou, ale pak i to poslední bahno zmizí a já si mohu vychutnat silnici, i když mírně stoupá až do obca Zádub-Závišin, kde to již znám. Původně jsem chtěl ještě odbočit na rozhlednu Kamzík, ale bahnem a blátem unaven raději hned sjíždím kvalitní silnicí kolem hotelu Esplanáde na lázní. Za Novými lázněmi ještě kousek vlevo do kopečka a už jsem na Vítkově - mém dočasném domově. Před večeří ještě provést hygienické úpravy tělesné schránky a pak rychle doplnit vydané kalorie.

Večerní kultura započala koncertem v atriu hotelu Hvězda - smyčcové kvarteto hrálo překrásně od klasiky - Mozarta, přes melodie z Veselé vdovy od  Lehára a Děti z Pirea, až po závěrečnou změlu večerníčku Pohádky z mechu a kapradí. Prostě odpočinek a relaxace na druhou, jen mi po boku chyběla duše, s kterou bych mohl ten žážitek sdílet, obě dámy, které jsem lákal, již měly jiný program, snad příště.

Zpívající fontána a sklenka Rudolfa a hupky, hupky po podařeném dni s bahennémi koupelemi do postýlky.

Mějte se fajn, užívejte dne i já se budu snažit
Čenda nebo táta nebo děda - jak chcete