Tak té horské službě moc nerozumím

Předně musím říct, že s krkonošskou horskou službou mám jen ty nejlepší dlouholeté zkušenosti, kdy nám velmi aktivně pomáhala apři řešení drobných zranění, ale skvěle zvládla záchranu kolegy lyžařského instruktora v přímém ohrožení jeho života a dokonale zorganizovala jeho transport vrtulníkem do nemocnice.

Tak si nedovedu předstvit, že při dnešních komunikačních prostředcích. Mobily, vysílačky, počítače atd. byla společnost masírována, že se hledají lidé zavalení lavinou.

To snad není možné považovat ani za špatný vtip, že se může dnes něco takového stát. Máme na toto téma už pohádku o slepičce a kohoutkovi, zkrátka jsme si vědomi nebezpečnosti planých poplachů, zneužití záchranných prostředků, kterké mohly být použity jinde.

Cvičení je přece cvičení a není se vůbec za co stydět, když cvičíme naplno jen s tou jistotou, že je to trénink. Profesionál přece pak musí tu psychickou zátěž vždy hravě zvládnout, protože je profík a ne vykulený amatér.

Znovu opakuju, že máme za ty dlouhé roky, co jezdíme na hory se stovkami dětí, jen ty nejlepší zkušenosti s horskou službou, která se stále zlepšuje, jak vybavením, tak profesionalitou zákroku, tak se snad již nestane něco tak ostudného, že by veřejnost zůstávala celý den v nejistotě, co se vlastně děje.

Krkonoše nejsou přece na Marsu, ale pár kilometrů z každého místa naší zemičky.