Skončíme s ostudou?

Český národ asi neměl větší příležitost v dějinách, ale jak s ní zachází!

Převážnou část života jsem žil poblíž Železné opony. I když jsem za ni párkrát fyzicky nahlédl, nikdy jsem nevěřil, že by za mého života zmizela, mohli jsme si o něčem takovém pouze nechat zdát. Lidsky jsme si to ovšem nepřipustili, a tak jsme nahlíželi za Oponu díky rakouské televizi, četbě, kultuře, duch prostě létal nad hranicemi. 

Opona je pryč. Jsme v Evropské unii, v rodině evropských států, dokonce nám bylo svěřeno předsednictví.

T. G. Masaryk říká, že český národ nepotřebuje komunismus bolševického typu, protože podstata Čechů je taková, že nenechají strádat bratra, že mu bratrsky pomohou a postarají se o něj.

Kdyby věděl, jak se leckteré podniky zachovaly ke svým zaměstnancům, že jim nebyly x měsíců vyplaceny platy, tak by musel přehodnotit svůj názor o milosrdných Češích.

Současný český prezident je expert na dvě věci. Zpochybňuje globální oteplování, ač nepřírodovědec ale ekonom, rozumí tedy přírodním dějům lépe než profesoři věd přírodních. Dále pak je velkým kritikem Evropské unie.

Dobře, pan prezident byl rarita, ale máme přece sice trochu neotesaného, ale věcného předsedu vlády Mirka Topolánka, ten se srdnatě vrhnul do předsednictví a byl hodnocen pochvalně.

To mohlo být leckomu trnem v očích, a tak bylo nutno ho odstavit. Nezdá semi to vhodné, i když jeho vláda je mi z hloubi duše protivná. Ale přichází slavná řeč v Evropském parlamentu a premiér tvrdě kritizuje Ameriku, která se s nadšením vrhá do nových projektů, začíná být aktivní. Jack Rupnik se opravu upřímně v Paříži smál, jak je to diplomatické jednání.

Naše nadutost, nafoukanost a arogance jsou směšné. Leckdo v Evropě z toho má trapný pocit. V dobrých dobách nám vždy chyběla svornost. Ani teď ji nemáme, a tak můžeme dobré časy postuipně měnit ve špatné.

Není nic lepšího, když čekám někoho na návštěvu, říct o něm, jaký je idiot, jak hloupě hospodaří, že je vlastně velký neumětel, když byl s převahou zvolen nejmocnějším mužem světa. Je to vrchol diplomatického mistrovství.

Dospěli jsme do situace, kdy jsme zemí s rozevřenými ekonomickými nůžkami, naši představitelé peskují svět, podobně jako to dělali naši rudí hoši za komunistů. Přitom disciplinovaní komunisti se chovaji nejslušněji v parlamentu, a tak někdy působí komicky, když velmi neslušní chlapci varují před velmi slušně se chovajícími komunisty.

Prohráváme tak dobu největší příležitosti českého státu, okamžiky největšího významu naší země měníme v jistotu velké evropské, snad i světové ostudy.