Mořská panna dojela v pořádku, my opět podlehli

Několik subjektivních impresí z letošních Primátorek Jsem domluven se sochařem Vláďou Krninským, že se sejdeme ve veslařském klubu, abychom protáhli stařecká těla. Nemohu ani vysvětlit ten pravý důvod, protože veslování není zrovna nic moc dvakrát příjemného, pokud neskončilo a vy nestojíte pod sprchou, anebo se už nevyvalujete ve vaně. Ale někdy, když jste třeba v celkové nepohodě, tak vám může být opravdu dost nepříjemně.  

Zjevně se to při hlavním závodě letošních Primátorek přihodilo Davidu Jirkovi, jenž obdivuhodným způsobem opět dovedl svou loď jako štrok, neboli veslovod, to je ten, jenž udává tempo, k vítězství, ale v jeho případě nejen to, u něj vidíte tu opravdu poctivou a dokonalou práci ve vodě. Ještě při rozhovorech bylo vidět, jak trpí, jak si sáhl až na dno.

Ale my jsme teprve v loděnici dva dny před Primátorkami, sochař mi jde naproti, něco drobného drží v ruce a na tváři se mu zračí, že ještě nepřekonal nějaké nachlazení z posledních dnů. Je to malý modýlek špičky historické osmy a v ní na břiše leží mořská panna.

„Jak dlouho jsi to dělal?“ptám se Mistra.

„To je hned,“ odpoví skromně.

Koukám na modýlek a v duchu si říkám, tak tohle bych neudělal nikdy. Je to fakt moc hezké. Ale po zemi se již válí kostky polystyrenu, což bude materiál, jenž v závěru dostane patinu, že si budou Mistrem oklamaní neodborníci myslet, že jde o otesaný kámen.

„Když neumíme pořádně veslovat, tak musíme mít alespoň něčím zajímavou loď,“ řekne Vladimírek.

I když mne to docela štve, musím mu dát za pravdu.

Námět mořské panny prý vymyslel sám náš šéftrenér Míla Navrátil. Copak se asi tomuhle výbornému trenérovi a veslaři tedy vážně honí hlavou? Uvědomuji si, že i on má vlastně cit umělce se smyslem pro humor. Námět je přece nejdůležitější, pak už stačí jen to vytvořit.

Zde ale mají sochař se šéftrenérem něco společného, jsou to siláci a ještě manuálně obdivuhodně zruční.

Slyšel jsem na internetu jen několik slov Václava Chalupy, jenž spolukomentoval Primátorky v televizi, řekl tam jeden zajímavý postřeh, že tenhle závod už není jen setkání nejlepších mladých veslařů na závodních tratích, ale rozvíjí se i veteránské veslování, a tak je tento výjimečný závod doslova národní veslařským svátkem, kde nezapadla nejenom mořská panna na přídi naší osmy, ale ani v televizi jindřichohradecká veslařská legenda Václav Chalupa, ale zejména pak svým famózním sportovním výkonem David Jirka.,

Tentokráte jsme my veteráni jeli nejen historickou osmu, ale i normální závodní v odpovídající veteránské kategorii.

Mělnickou osmu jsme překvapivě  porazili, ale všiml jsem si, jak potom v loděnici mrknul jeden člen jejich posádky na našeho trenéra a samozřejmé nadšeného veteránského veslaře Mílu Navrátila a povídá :“Tak co, dobrý?“

Na Mělnickém veslaři bylo vidět, že je šťastný, že se mohl zase utkat na vodě ve svém milovaném sportu, pořadí mu bylo zjevně ukradené. Kdysi nebylo obvyklé, že by do veslařských lodí usedali starší veslaři.

Jak říká současný doyen hradeckého veslování Vláďa Hlaváček, když se ho zeptáte, proč to ve třiaosmdesáti ještě dělá. Jeho odpověď zní, že kvůli pocitům, jsou stejné jako zamlada.

Mimochodem právě Vláďa nás dost vyděsil. Při cestě na závody se mu udělalo nevolno, bylo vlhké dusné horko a Vláďa Hlaváček zastává teorii, že je lepší nepít, aby se člověk moc nepotil. Nevolnost z jízdy v autě a dehydratace udělaly svoje, a tak kamarádi raději zavolali záchranku, aby něco nezanedbali. Všem spadl kámen ze srdce, když nám lékařka z pelhřimovské nemocnice sdělila, že je v naprostém pořádku, udělala nám velkou radost, ale Vláďa si na další  Primátorky bude muset počkat další rok.

Pro nás je ale největším zážitkem, když se setkáme na startu se skvělými tatrováky, kteří nám to vždy natřou. Tentokráte oni drželi palce i nám, protože chtěli, abychom i my porazili další historickou loď obsazenou velmi mladými veslaři.

Zpočátku se nám to opravdu dařilo, pak nás na chvíli omezila závada, která nedovolila třem veslařům podávat plný výkon, takže nás chlapci předjeli. Myslím, že jsme tentokrát nedojeli nijak zahanbeni, a já musím zde poděkovat svým kamarádům, že mne opět dovezli do cíle, neboť už v polovině závodu jsem myslel, že vypustím duši. Že by to s těmi pocity byla pravda?

Vrcholným diváckým zážitkem je ale samozřejmě hlavní závod osmiveslic. Pepa Lukš, další skvělý Hradečák a trenér v českém veslování nám zařídil, že můžeme nechat po našem závodě loď v exkluzívním veslařském klubu Slávie, a tak stihneme nejenom osmy, ale i nejlepšího veslaře světa Synka ve slavném skulérském závodě.

Sledujeme na velkoplošné obrazovce famózní boj osem a přímé záběry na opravdovou hvězdu Primátorek Davida Jirku, který i když ne v nejlepší kondici předvádí famózní jízdu, jede doslova na krev a jako antický hrdina vede svou posádku podobně jako vloni vítězně do cíle. Statečně bojuje dál i při rozhovorech s novináři. Veslování dokáže být sport doslova šílený, ale Primátorky byly svou atmosférou nepopsatelné. Je škoda, že nepřijely žádné cizí posádky.