Jak nevyfotit černého čápa

Nejsem biolog, zoolog, ornitolog ani urolog, tak trochu socialista a nepatrně bohemista. Panu prezidentovi však neříkejte, že jsem jogger a samozřejmě blogger.

Tentokráte jsem prozíravě vzal svůj velmi levný fotoaparát značky Sparta, jenž jsem si omylem koupil bez hledáčku, protože jsem zaměnil značku Sparta se značkou Kulomet, od níž jsem měl předcházející skvělý foťáček, než mi vypověděl službu.

Prošel jsem sídlištěm a probíhal lesíčky, až jsem se ocitnul na hrázi rybníka. Nejprve jsem myslel, že všichni vodní ptáci zmizeli, ale u druhého břehu fintily dvě volavky ty své pózy, tak trochu připomínaly modelky, které vždycky strnou v té nejhloupější a nejnepřirozenější pozici, ono to nakonec nevypadá na obrázku úplně nehezky. Prostě jako volavky, protože ty někdy vypadají dokonale směšně, ale jsou tak krásně elegantní, že jim to odpustíme, asi jako těm holkám. Ale pozor, je tam vzadu i černý čáp, a tak nelením a přisednu, trochu mne kryje větev dubu a fotím. V tom mi foťáček hlásí vybité baterie. Měním je, ale než je vyměním, černý čáp se zvedne a krásným letem se uklidí do ještě vzdálenějšího rohu rybníka, ale přitom zjišťuji, že tam jsou další dva černí čápy a ještě jiné osazenstvo.

Dokončím výměnu baterií, seberu mobil, který jsem si položil na hráz a běžím na kopec, probíhám kolem nového rybníčka, který vybudoval bývalý pytlák, dnes budovatel krajiny kamarád Jirka Strachota, a překvapí mě hejno divokých kachen, které pokrývá celou hladinu. Stařecky si to šinu do kopce a myslím na pana prezidenta, jenž tuto stupidní činnost odsuzuje, a vidím ho, jak v bílém oblečku v klimatizované hale, anebo venku po rozpálené antuce v komické čelence honí míček tam a zpět. Je trochu nahněvaný, že i když je nejlepší na světě, tak nikdy nevyhraje na centrálním kurtu ve Wimbledonu, ale je dobrý, že se tak snaží. Vybíhám na kopec a promýšlím taktiku, jak nachytat při zpáteční cestě černé čápy.

Černý čáp neexistuje, vzniká. Vzniká totiž na aktivním komínu. Tam kde se topí, tak ti čápi jsou černí. Tohle by platilo, kdybyste toho černého čápa opravdu neviděli jako já. On má totiž krásně, sněhobílý hrudník. Kdyby byl na komíně, z něhož by létaly saze, tak by ho měl taky černý. Je pravda, že s tím komínem jsem si to kdysi myslel, ale ornitolog Jakub Jirsa, tedy opravdový šílenc ptákolog mi to vědecky vysvětlil a vyvrátil, takto mne připravil o vědecký úspěch na neznámém poli. Je to tak trochu s našimi ministry. Zdá se, že každý může být cokoliv a dělat ministra kdekoliv. Situace v naší zemi ukazuje, že nestačí jen se tvářit jako Karel IV., ale musí se to umět vládnout jako on, jak říká jeden důchodce z Vysočiny.

Jak už jsem řekl, černý čáp je naprosto něco jiného než potrhlá volavka, ten vypadá vždy dokonale a nikdy není směšný, je něco jako Vlastík Harapes v nejlepších letech a v nejlepší formě, jak při chůzi, tak v letu, je dokonalý. Ona volavka i v letu je často tak trochu roztržitá až zbrklá, asi jako nezkušený pilot.

Při cestě z kopce si užívám pohled na staré město, jemuž vévodí velký kostel i sídliště, vpravo stoupá krajina, kde začíná Vysočina. Já jsem jižně od Jindřichova Hradce, zde zase stoupá krajina směrem k pohraničnímu valu, jenž tvoří přirozené hranice historických Čech.

Jak sbíhám dolů po polní cestě, mezi poli a rybníčky, město zmizí a já jsem opět na hrázy a černý čáp se vrátil.

Přisednu, vyndávám foťáček, ale ten prevít černý se opět vznese a krásným letem mizí do vzdáleného rohu, ale teď se tak snadno nevzdávám. Běžím po hrázi, zaběhnu za les, pak kus po louce a pak se křovinami dostanu do lesa a už jsem u rákosí, jsem těsně u ptáků. Beru foťáček, ale nedaří se mi zaostřit skrz to rákosí, postrádám ten hledáček, tak zvednu foťák nad rákosí, což je povel a osazenstvo jako jeden muž letí pryč, samozřejmě že na displeji skoro nic není.

Protože ty fotky nejsou k ničemu, tak jsem musel napsat tento přímo vědecký článek, aby i pan prezident věděl, že i při tak stupidní činnosti, jako je jogging, se dají zažít krásné věci, i když vím, že se to zdaleka nevyrovná běhání po antuce a řezání raketou do míčků, jež létají tak, že přelstí soupeře a vy zvítězíte nad tím neumětelem na druhé straně sítě. Nade mnou vyhráli černí čápi. Měl jsem asi špatnou raketu. Asi přejdu na baboraď, ale ne, co to říkám raketu, kameru přece a přejdu na kulomet.

Pozn.: kulomet, sparta a baboraď jsou názvy firem, jež neexistují,