Hodně štěstí ve vašem předsednictví Evropské unii, milí Poláci

Poláci přebírají žezlo vedoucí země Evropské unie. Už ani nevím, co my jsme tam dokázali. Snad zesměšnit některé státy kontroverzním rádoby uměleckým dílem. Zesměšnili jsme sami sebe. Vyslali jsme tam neotesanaého chlapa s "gulema" a kultivovaného antievropana z Hradu. Pád vlády vše dovršil a zůstal jen trapný pocit evropské ostudy. S čím ale přicházejí Poláci?

Poláci chtějí ještě více liberalizovat evropský trh a dále se budou snažit o větší sblížení zemí bývalé východní sféry se západndími.

Jsou Poláci tou zemí, která si může klást takové ambice? Srovnejme je tedy s námi Čechy. Druhá světová válka, zákeřně přepadení, Poláci statečně bojují, i když jsou německou všestrannou převahou do měsíce smeteni, a tak velké jednotky ustupují do nepřátelsklého Sovětského svazu. S mužstvem je zacházeno nepřátelsky drsně, důstojníci jsou odporně vyvražděni. Nakonec se podaří na západě vytvořit poměrně velkou polskou armádu, o čemž svědčí velké hřbitovy polských vojáků všude po světě.

My jsme si komunizmus zvolili, komunisté v Čechách volby vyhráli, málokdo se může divit, že pak už další svoboné volby neproběhly, ale není pravda, že jsme v Čechách měli málo informací o Rusku nebo o bolševizmu. Pochybuji, že by si Poláci komunisty zvolili jako my. Velmi dobře věděli, kdo a jak jim zlikvidoval jejich důstojnický sbor. Kdykoliv jsem byl za komunizmu v Polsku, žádný Polák o tom nepochyboval! My jsme tu statečně rozšiřovali Stalinovu verzi. Polsko osvobodili Rusové a jen naivka by si mohl myslet, že tak těžce vydobyté vítězství Sověti nezúročí mocenským vlivem.

Češi se vypořádávali s komunizmem různě. Ani náhodou nechci idealizovat stalinská padesátá léta v Čechách. Komunistům se vbrzku podařilo zlomit většinu odporu. Dosti šílené pracovní tábory, sžívání bývalé buržoazie a inteligence s pracovní třídou v dolech a v továrnách zastrašilo a příšerné procesy s téměř dvě stě padesáti popravami doslova vyděsily.

Chytří Češi na to šli koncem padesátých let přes partaj, kulturu a Pražské jaro,  a tak od bdělých Rusů dostali nakonec přes prsty. Poláci nakonec dospěli k Solidaritě, odborové organizaci, ale zejména se přimknuli k něčemu, co jim tam vlastně kdysi naimplantoval jeden Čech, svatý Vojtěch. Poláci se přimknuli ke katolické víře, to byl hlavní znak jejich odporu. Kdo se vydá touto cestou, nemůže minout křesťanské ideje, pilíř Evropy. Největší destrukci komunizmu na světě tak provádí Polák Karol Wojtyla, největší syn polského národa v dějinách. Vítězí idejí, myšlenkou, Poláci jsou narozdíl od pragmatických Čechů idealisté.

V normalizaci jdou čestí komunisté na svůj národ blahobytem. alespoň takovým, jak to komunistická ekonomika dovoluje. Nakonec opravdu maso je, pivo bylo vždycky, Češi kažkdý víkend emigrují na chalupy, pokud neemigrovali opravdu.

Poláci jako první začínají s kulatými stoly, kde diskutují všichni, když Gorbačov nechává komunizmus rozebrat, na Čechy zabírá až mrtvý student na Národní třídě, který nás rozhýbá, ale zapomeňmě na studenta. Není to student ale estébáček. My se však považujeme za vynálezce Sametu, když už ho dávno prováděli Poláci.
Mohli bychom pokračovat velmi dlouho, ale to není účelem. Poláci nyní v Evropskou unii věří, Poláci jsou také díky své historii i současnosti daleko věrohodnější než čeští švejci, chlapi s gulema a antievropští prezidenti.
Poláci se také umí obětovat, a tak pomáhají Řecku. Je to součást křesťanského milosrdenství, solidarity a srdce evropské myšlenky.
Poláci zachraňují čest zemí Východního bloku.
Je v našem hlubokém zájmu, aby se jim to podařilo. Naši zbohatličtí, povrchněji než komunisté materialističtí politici toho nebyli, nejsou a nebudou schopni, protože jim chybí víra v evropské ideje. Jejich jedinou idejí je hloupý nehumánní ekonomizmus, opravdové hodnoty jsou jim narozdíl od Poláků cizí.
Proto opravdu ze srdce přeji Polákům hodně štěstí a úspěch v předsednicktví Evropské unii! Jsou i naší velkou nadějí!