Být neozbrojen s pozuby ozbrojenými sadisty s šílencem v

...v čele. Polský historik M.Surosz nám dává tvrdou lekci z národní tuposti. Mariusz Surosz se chová jako skvělý pedagog. Nemoralizuje, a přesto nám Čechům dává ve své knize Pepíci dobrou výchovnou lekci. Dělá to s laskavostí učitele, jenž své žáčky miluje. Na rozdíl od většiny našich politiků, dále tzv. celebrit a VIP komediantů má jasno v hodnotách. Nemlátí nás ale s těmi hodnotami po hlavě, jen nám předkládá naše národní tragédie i ostudy jako na talíři.

Samozřejmě, že všichni politici, ale i ti, kdo berou mikrofon anebo klávesnici počítače do ruky a většinou slaboduše oblbují dosti zmučený český národ, by si měli Polákovu knihu povinně přečíst, dal bych ji ale i povinně nám učitýlkům. Dlouho jsem neviděl lépe nastavené zrcadlo.

Moudrý pozorovatel však řekne něco o perlách, možná o hluchých a slepých, já ale stále neztrácím naději.

Samozřejmě že není první, kdo to z jiného pohledu udělal, ale od toho jsme to nikdy nechtěli slyšet, protože jeho postoj byl tak čítankově mravný, že nám byl ze hlouby našeho národního srdce protivný.

Mluvím o Václavu Černém, jenž ve svých Pamětech většinu Suroszových témat dávno brilantně popsal, ale od něj to český národ nikdy neunesl. Jsem si jist, že naše osvícená reprezentace, jak žurnalistická, tak politická moc z tohoto nanejvýš důležitého soudku informací nikdy nečerpala.

Konec moralizování a k tématu.

V situaci, jež je popsána v titulku, se nenacházel nikdo jiný než Emil Hácha. Hrdinný český národ ho za to nechal zemřít na Pankráci, a kdyby to stihnul, tak věřím, že by ho i popravil.

Poctivý Polák nám ale skromně vypočítává, kolik českých lidí Hácha v téhle situaci vytáhl z kriminálu, vlastně zachránil, jakým šíleným situacím musel ve stáří a v nemoci čelit, zatímco národní hrdinové Beneš z Londýna a Gottwald z Moskvy statečně stříkali své bojové moudrosti do éteru z bezpečí frontového týlu pod ochranou velmocí.

Právě Beneš přece přímo odzbrojil podle přání Hitlera český národ a odebral se dělat kabinetní politiku, a takto odzbrojený národ pak vyzýval k odboji, takže výsledek byl takový, že většina naverbovaných odbojářů byla nakonec zavražděna sadistickým nepřítelem a právě Beneš jim před tím doslova upřel právo zemřít alespoň v trochu čestnějším boji s pořádnými zbraněmi v ruce.

Zde samozřejmě neříkám svůj názor, ale odkazuji na Paměti Václava Černého, muže, který byl sám členem vnitřního odboje a válku končil na Pankráci, kdy ho Němci již vlastně nestačili popravit.

Český národ se samozřejmě nezměnil ani dnes. Nikdy nebyl vlastně schopen rozeznat a posoudit individuální vinu anebo zásluhy, ale vždy odsuzoval celé skupiny naprosto formálně, ať to byli komunisté svým třídním systémem, tak to činí i dnešní trapný pokus o demokracii.

M. Surosz nakonec nechá promluvit Háchu jeho vlastními slovy.

Pan dr. Beneš to má lehčí, že nevidí jako já slzy matek a žen, jež se na mě obracejí ve svém zoufalství, ježto jejich synové a muži upadli do neštěstí, svedeni klamnými rozhlasovými projevy. Jemu je možno oddávati se iluzím, stavět vzdušné zámky a malovat obrazy svůdné budoucnosti. My zde nemáme čas na takové věci.

V jednom okamžiku nám situaci Háchy představuje Surosz téměř biblicky. Kdy cituje Háchu, jenž vzkazuje prezidentu exilové vlády Benešovi: Jsem vám k dispozici, kdykoli si bude přát. Těším se, až to odevzdám. Vy víte komu /Benešovi/…Do ráje už s Vámi nepůjdu, já zůstanu stát na prahu.

Ten práh byla pankrácká nemocnice, kde ho velký bojovník a vítěz Beneš zbaběle nechal zemřít, aby neposkvrnil svou mravnost a čistotu. Ale i jeho dny byly už dávno vlastně sečteny.

Byl to Hácha, jenž včele zmučeného národa, sám na smrt zlomený, nemocný a zničený, jako Mojžíš přečkal se svými dětmi egyptské vězení, ale do země zaslíbené,tedy podivné svobody již vstoupit nesměl, ani jeho nevědomé děti, obyvatelé protektorátu, se ho nedokázaly zastat.

A tak je to nakonec Hácha, kdo se po desetiletích začíná rýsovat jako morální vítěz. Ale já doufám, že vy už dávno nečtete tento trapný blog a mastíte do knihkupectví koupit si ty Suroszovy Pepíky, stojí to za to!

Je to třeba! Zrovna včera se nakrucoval v televizi nějaký lékař a nebyl to doktor, anebo obráceně, že získal patnáct procent kladných hlasů za svou prezentaci, bylo naprosto zjevné, že Surosze nečetl a je velmi pravděpodobné, že ho stejně ani nepochopí. Ale to už sem snad ani nepatří.