Occupy Wall street

17. září 2011 se sešlo zhruba tisíc demonstrantů před centrem globálního finančnictví – New Yorskou Wall street. V inspiraci egyptskými a španělskými protestními hnutími z téhož roku je svolalo několik aktivistických skupin, včetně amerických Anonymous. Místo nebylo vybráno náhodně, je centrem globálního finančního systému, již zcela odtrženého od reality, kterým každý den protéká desetkrát více peněz, než kolik odpovídá světovému HDP. Mnozí Američané si začínají uvědomovat, že ačkoli finanční sektor nevytváří reálné hodnoty, kontroluje společnost. Demonstranti nakonec nebyli přímo do Wall Street vpuštěni. Rozložili tedy stany v nedalekém Zucotti Park. Počátky byly skromné, ale hnutí začalo postupně růst. Posléze se rozšířilo do stovek dalších amerických měst. Kolem protestních táborů vznikly aktivní komunity. Každý den se pořádaly diskuze o všem možném, zejména o alternativách ke stávajícímu systému, rozhodovalo se na principu přímé demokracie, hrály se koncerty, byly zřízeny knihovny, vařilo se pro bezdomovce. VIDEO: Atmosféra occupy, rozhodování pomocí konsenzu Hnutí se proslavilo zejména celosvětovým dnem protestů 15. října, na kterém se podílelo spolu se španělským hnutím 15M. Tehdy se rozšířilo do dalších měst po světě, zejména do Londýna. Dalším důležitým momentem v historii hnutí se stalo obsazování opuštěných domů. Mnoho domů v amerických městech zeje prázdnotou, neboť jsou využívány ke spekulacím, zatímco miliony lidí nemají střechu nad hlavou. Hnutí Occupy se rozhodlo podobné domy obsazovat a vytvářet z nich komunitní centra (tzv. squatting). Od začátku své existence se však Occupy hnutí potýkalo jak se zkresleným informováním ze strany médií, tak i s problémy ze strany policie. A to i přesto, že hnutí pořádalo pouze nenásilné protesty. Napříč celými USA docházelo opakovaně k brutálnímu napadání demonstrantů. Nejznámějším se stal případ Scotta Olsena z Occupy Oakland, který dostal zásah pogumovaným projektilem přímo čela. Během postupující zimy se počet tábořících výrazně snížil, zejména kvůli mrazům. Policie toho využila k celostátně koordinovanému násilnému vyklízení táborů. Hnutí však pod heslem „Nemůžeš vyklidit myšlenku“ pokračuje. Na jaře má hnutí v plánu se na veřejná prostranství vrátit.

Nerovnost v USAOccupy

Proč Američané protestují? Nerovnost v USA Obrázek po pravé straně názorně ukazuje, jak by vypadalo rozdělení amerického majetku, pokud bychom jej přepočítali na rozlohu. Vidíme, že 1% lidí vlastní, odtud tedy slogan„je nás 99%.“ Na jedné straně obrovské bohatství – vždyť celkový osobní majetek pouhých 400 nejbohatších Američanů činí více než 1300 miliard dolarů (a během krize výrazně narostl). Na druhé straně však chudoba. Přes čtyřicet milionů Američanů nemá zdravotní pojištění, často proto, že si jej nemůže dovolit, a tak se jim nedostává ani potřebné zdravotní péče. Pětině těhotných žen se nedostává prenatální péče, v důsledku pak je v USA dvakrát větší kojenecká úmrtnost než v Japonsku (přepočítáno na počet obyvatel). Každých padesát minut zemře v USA jedno dítě v důsledku chudoby, většinou na podvýživu. S tím, jak rostou náklady na bydlení, zatímco mzdy stagnují, hrozí milionům lidí vystěhování, a další miliony již skončily na ulici. Miliony chudých Američanů propadá v zoufalství drogám a alkoholismu. Životní úroveň obyčejných Američanů se nezvyšuje, zvyšují se pouze sociální rozdíly. Americká demokracie – jak pro koho Žijete v demokracii. To slýchají Američané takřka denně. Je tomu však skutečně tak? V Americe se u moci střídají pouhé dvě strany. V podstatě však nezáleží na tom, koho budete volit. Jak Demokraté, tak Republikáni jednají v zájmu těch, kdo je doopravdy platí. V USA existuje takzvaný systém politického sponzoringu. Sponzoring umožňuje dostatečně bohatým zájemcům, aby legálně podplatili svého politického favorita. Politik přislíbí prosazovat požadavky sponzora, ten mu za to poskytne prostředky nutné k uspořádání politické kampaně, prostor v médiích apod. Jedná se o legalizovanou korupci, která došla tak daleko, že ke vstupu do parlamentu potřebuje každý „reprezentant“ miliony dolarů. Systému politického sponzoringu se věnuje mimo jiné také kniha Noreeny Hertz: Plíživý převrat – globální kapitalismus a smrt demokracie Jsou tu však ještě média – tzv. hlídací pes demokracie. Jak to, že ta nepomohou lidem prohlédnout falešnou demokracii? Je to jednoduché – většina médií je rovněž vlastněna malou skupinou nejbohatších lidí, obecně příslušníky vládnoucí třídy. A tak drtivá většina obsahu těchto médií nikdy nevybočí z tzv. main-streamu (hlavního proudu povolených názorů, které neohrožují vládnoucí třífu). Komerční média nehlídají demokracii, ale především zájmy svých vlastníků. Mění se USA v otevřenou diktaturu? V poslední době přijímají američtí politici legislativu, která nabourává základní lidská práva. Samozřejmě ve jménu boje proti teroristům. Kdo všechno je však terorista? Jak ukázala FBI v různých případech, například v roce 2010, když provedla razie v bytech amerických protiválečných aktivistů (viz zde), může se „teroristou“ stát kde kdo. Mezi tyto snahy patří i pokusy umožnit americké armádě zadržet člověka podezřelého z terorismu na dobu neurčitou bez rozhodnutí soudu, a také cenzurovat internet. USA (respektive příslušná lobby) byly jedním z hlavních iniciátorů smlouvy ACTA. Jiné dvě smlouvy, SOPA a PIPA, nebyly zatím díky protestům internetové veřejnosti schváleny. AKTUALIZACE 7.4.2012: Kongres nyní uvažuje o přijetí zákona CISPA. Jedná se o další útok na svobodu internetu. Zákon by měl americké vládě a soukromým společnostem umožnit špehovat kdykoli kohokoli na internetu, a to bez rozhodnutí soudu. Zdanění bohatých V průběhu let si ti nejbohatší vymohli daňový systém, který zvýhodňuje takzvané kapitálové zisky – ty jsou zdaněny pouhými 15% (a někdy i méně), zatímco zdanění ostatních příjmů se pohybuje od deseti k třiceti pěti procentům. Vtip je v tom, že většinu příjmů těch nejbohatších tvoří právě kapitálové zisky. Americký daňový systém také obsahuje rozmanité možnosti, jak placení daní co nejvíce minimalizovat. Mezi různé položky, které si můžete odečíst z příjmu, patří i zmíněný politický sponzoring, který můžou efektivně a zcela v souladu se zákonem zneužívat právě lidé s nejvyššími příjmy. Pro dokreslení situace citujme investiční a poradenskou skupinu Rich Dad: „Nemajetní lidé a střední třída ztrácí více než polovinu svých těžce vydělaných příjmů na dluzích a daních, zatímco bohatí platí malé daně a využívají zadluženost k vytvoření obrovského bohatství, navíc s malým rizikem.“ Americký militarismus: Příklad letadlové lodi Vládnoucí třída ve Spojených státech často mluví o škrtech v rozpočtu, pokud jde o sociální programy, školství a podobně. Existuje však jedna kapitola, o které mlčí. Jde o armádu. Výdaje na americkou armádu pro rok 2012 budou činit astronomických 700 miliard dolarů, spolu s úroky na půjčky pak dokonce přes 1 bilion dolarů (zdroj). Už dlouho vydává USA na zbrojení více, než zbytek světa dohromady. Těžko si představit, co všechno by bylo možné si pořídit za peníze vyplýtvané na armádu a její kořistnická válečná dobrodružství v Iráku, Afghánistánu a dalších zemích. Snad trochu pomůže příměr letadlové lodi. Co by se dalo udělat s jednou miliardou dolarů, na kterou ročně přijde údržba každé z celkem 11 amerických letadlových lodí? Postavit 17 000 domů pro 67 000 lidí Zařídit prenatální péči 1 600 000 matkám Zajistit Head Start program (sociální program pro předškolní děti z chudých rodin) pro dalších 384 000 dětí Zprostředkovat léčbu drogové a alkoholové závislosti pro 333 000 lidí Zajistit půl milionu podvyživených dětí v USA tři jídla denně po dobu jednoho roku