Když válčili Ukrajinci bok po boku s nacisty

Často slýchávám, že ačkoliv role Ukrajiny za druhé světové války nebyla jednostranná, Ukrajina samotná byla prý jak proti nacistům tak proti DDDR. V tomto článku se tedy budu snažit vysvětlit jako Ukrajinci měli roli v nacistický zločinech na Ukrajině i mimo ní. Kromě toho nejde zapomínat na zločiny, které páchaly jednotky OUN, později UPA (Banderovci) samostatně. Té jsem se věnoval v předchozích článcích.

Vlajka používaná divizí v roce 1945 poté, co se stala součástí UNA - Banderovců.vojsko.cz

Když Němci zaútočili na Rusko v roce 1941, byli v Baltských státech vítáni jako osvoboditelé před sovětským útlakem a stejné to bylo na Ukrajině, která byla známa jako Halič. Halič byla součástí Polska, kterou Hitler předal Molotovovi, třebaže považoval Haličany (někdy označované za Rusíny) nadřazené Polákům a Ukrajincům a Halič byla od roku 1772 největší provincií Rakouska-Uherska a patřila mu 150 let. Na zbytek Ukrajinců se díval s opovržením a považoval je za nepřátele Říše. Ukrajinci doufali, že německý vpád sjednotí jejich stát, ale to nebylo v plánu. Místo toho bylo rozděleno do oblastí a s lidmi, kteří se pokoušeli obnovit nezávislost Ukrajiny bylo zacházeno špatně. Vedoucí odvodů pro Waffen-SS, Gottlob Berger, chtěl vytvořit ukrajinskou divizi již v dubnu 1941 z Ukrajinců zajatých při obsazení Polska, ale Hitler tuto ideu zavrhnul. Přesto Ukrajinci byli ochotni proti Sovětům bojovat a zformovali Ukrajinskou lidovou sebeobranu (UNS) o počtu 180.000 mužů v létě 1942, která byla částí Organizace ukrajinských nacionalistů  (OUN) Stěpana Bandery. Důvodem pro změnu názoru na zformování ukrajinské divize SS byla ztráta lidské síly po kapitulaci 6. Armee u Stalingradu a příklon ukrajinské mládeže k partyzánskému boji proti Němcům. Po několika jednáních guvernéra Ukrajiny dr. Otto Wächtera s Himmlerem bylo zformování této divize dohodnuto. Po původních byrokratických průtazích byl nábor velmi úspěšný a z 32.000 dobrovolníků bylo 26.000 akceptováno pro novou ukrajinskou divizi SS. Přicházeli další dobrovolníci, nakonec celkem 80.000, z nichž 13.000 bylo vybráno do formujících se policejních pluků.

Ještě dříve, v měsíci září 1941, po dobytí Kyjeva německými vojsky byla dána ve známost tato vyhláška: „Židé žijící v Kyjevě a jeho okolí se dostaví 29. září 1941 v 8 hodin ráno na roh ulic Melnichovská a Dochturovská (u hřbitovů ). S sebou si vezmou osobní doklady, cennosti, peníze, teplé oblečení, spodní prádlo atd. Všichni Židé, kteří neuposlechnou toto nařízení a budou přistiženi kdekoli jinde, budou zastřeleni. Všichni civilisté, kteří vniknou do budov evakuovaných Židů a odcizí jejich majetek, budou zastřeleni.“ Byl to začátek předem připravené akce, kterou naplánoval vrchní velitel SS a policie na Ukrajině Obergruppenführer Friedrich Jeckeln.

Židé byli následně 29. září 1941 odvedeni se shromažďovacích míst Sonderkomandem 4a, jemuž velel Standartenführer Paul Blobel, do rokle Babí Jar, vzdálené 3 km od Kyjeva. Akce se účastnily i dva oddíly ukrajinských policejních praporů a ukrajinská milice. Židé byli na místě rozděleni do skupin, byly jim odebrány cenné věci a osobní dokumenty a bylo jim nařízeno vysvléci se do naha. Poté sestoupili do rokle, kde si je převzala Schutzpolizei. Muži, ženy i děti byli nuceni lehnout si obličejem k zemi a byli stříleni zezadu. Ti Židé, kteří přicházeli později, si museli lehnout na mrtvoly a očekávat smrtelnou ránu. Hrůzná jatka trvala 2 dny, 29. a 30. září 1941. Podle zprávy, která byla odeslána do Berlína, bylo zavražděno 33 771 Židů.

28. dubna 1943 se podařilo shormáždit 70 000 dobrovolníků (podle německých zdrojů až 100 000). Podle svých fyzických dispozic byli rozděleni mezi policejní sbory v rámci německé policie (výcvikový tábor Heidelager v Dubici), dále byli odesláni do důstojnických škol (350 důstojníků a 2500 NCO pro Waffen-SS). Zbytek pak vytvořil mužstvo pro SS-Schützen-Division "Galizien", ze které pak vznikla později 14. SS Freiwilligen-division "Galizien".

Vesnice Huta Pieniacka, umístěna v tarnopolském kraji, měla asi 200 stavení, kde žilo přes 1.000 lidí, výlučně Poláků. Vesnice byla chudá. V rámci deportační akce v roce 1940 bylo odtud odvezeno do SSSR jen 5 rodin. Do února 1944 nebyla ves nikdy napadena ukrajinskými nacionalisty. Pro jednolitou národnost svých obyvatel byla azylem pro utečence z Volyně. Obyvatelé vsi zorganizovali domobranu, byl tam rovněž oddíl AK. Obyvatelé vsi měli dobré vztahy s oddílem komunistických partyzánů. Ti bojovali s Němci i ukrajinskými nacionalisty a používali Hutu Pieniacku jako základnu pro odpočinek a léčbu raněných. V lednu a únoru 1944 zůstal oddíl partyzánů o 1.000 vojácích ve vesnici několik dnů. To neušlo pozornosti německých úřadů, ale v době přítomnosti partyzánů nedošlo ke střetu. 20.2.1944 partyzáni opustili Hutu Pieniacku. 23.2.1944 podnikly oddíly Němců a ukrajinské policie bojový průzkum, aby zjistily situaci ve vsi. Členové domobrany Huty Pieniacke navázali bojový kontakt s postupujícími Němci a Ukrajinci. Během přestřelky zůstali ležet mrtví dva vojáci v uniformě SS. Z dokumentů, které u nich byly nalezené vyplynulo, že jsou vojáky 14. SS Division "Galizien" (jednalo se u ukrajinskou divizi SS), umístěné v Brodech. Bezbranná ves dávala naději, že bude jej vyrabována. Zpráva o postupu vojáků SS "Galizien" přišla pozdě, jen dvě hodiny před jejím začátkem. Několika mladým lidem se podařilo opustit ves již ve chvíli nástupu německých a ukrajinských sil do akce. Vystřelená světlice byla signálem k zahájení akce. ves byla ostřelována z minometů a kulometů. Obyvatelé se ukrývali ve sklepích i v jiných úkrytech. Po ostřelování vsi vstoupili do Huty Pieniacke vojáci SS "Galizien" a skupiny ukrajinských civilistů. Stříleli do obyvatel, kteří se pokoušeli utíkat. Velel jim německý důstojník v hodnosti kapitána. Ostatní vesničany vyháněli z domů a nahnali je do kostela. Prováděli to brutálním způsobem, 70-leté Rozalii Soltys bajonetem rozpárali břicho, jiné ženě vytrhli novorozence z ruky a hodili jím o zeď, rodící ženu zastřelili.

14. divize SS (1. ukrajinská) ještě v průběhu výcviku musela v únoru 1944 vyčlenit část svých vojáků pro boj s partyzány. plně bojeschopnou vyhlášena v květnu. od června 44 na frontě v následujících 14 dnech bylo jádro divize (11 000 můžů obklíčeno u Brodů) Jen asi 3 000 z nich se dokázalo probít na německou stranu a zhruba tisícovka se pak přidala k jednotkám Ukrajinské povstalecké armády známé též jako Banderovci.

Část vojáků potlačovala v době formování povstání na Slovensku. Celá divize od ledna 1945 nasazena v Jugoslávii proti Titově Národní osvobozenecké armádě. Udržela se až do konce války a za celou dobu její existence z ní dezertovalo jen 600 vojáků a asi tisícovka se přidala k UPA (Banderovcům).

Zdroje:

http://www.vojsko.net/index.php/armady/130-waffen-ss/divize-waffen-ss/1372-14-waffen-grenadier-division-der-ss-ukrainische-nr-1

http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/93

http://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_Bab%C3%ADm_Jaru

Podepište prosím petici proti fašizaci Ukrajiny. Děkujeme.