Naše současná společnost

Jaká je současná česká společnost? Myslím, že lidé dnešní doby si podkopávají své vlastní hodnoty a autority. Přestávají si tvořit sny, nebo se jich nevědomě vzdávají pod vidinou rychle dosažitelného zisku, slávy. Občas mám pocit, že 21. století není moderním světem, ale džunglí v níž spatřuji dravé opice šplhající splašeně po liánách. Jak rád bych řekl homo sapiens, ale cožpak ti by se pouštěli  bezhlavě do korun pralesních stromů? Vedli kruté zápasy pro maličkosti? Pro nic? Poměřovali své síly a byli si rivaly v běžném životě? Když jste v blátě pod kaučukem, rádi vás tam podrží. Ve chvílích slabostí, kdy se nedaří šplhat na vás z vrchu koukají, jako v kině na promítací plátno, ale pomocné ruky se nedočkáte. Jiná situace nastává v okamžiku, kdy se octnete nad jejich hlavami, v tu chvíli už vás za nohy tahají jejich sápající se ruce.

Místo vzájemné nápomoci a dobrosrdečnosti lze v každodenním životě spatřit odtažitost, soupeřství a chladný přístup. Jako stádo krav, ženeme se za něčím. Za něčím lepším? A kdo přesně ví, co to je?  Lepší život, vyšší životní úroveň? Snad, ale zatím co své životy směřujeme se stádem, vznikají v našich vztazích hluboké propadliny, za něž však neseme zodpovědnost my, lidé. Dohnali jsme sami sebe k propasti, v níž tkví neosobitost, nepřátelství, nenávist.

Běžíme za stádem a je pro nás nepředstavitelné v tomhle stádě upadnout, zadupali by nás, tíží nás strach, že kdyby se tak stalo, nikdo by nám nepodal pomocnou ruku, ale stejně tak víme, že ani my bychom ji nepodali druhým. Ztratili jsme hranice, postrádáme hodnoty. Slušné chování, úsměv, vřelé jednání a poděkování jako bychom odsunuli někam do pozadí a na tvář si navlékli masku dravce. Dravce co kope jen za sebe, hlava nehlava jako stroj s pokaženým tlačítkem OFF, jako skrblík co by si pro korunu nechal koleno vrtat. A to vše můžeme vidět nejen ve veřejných institucích, politice, obchodě, ale i v městských ulicích, zaplavených davy lidí, a jejich nehybných prázdných tváří. Našlapujte obezřetně, neboť upadnete-li, žádná z těch tváří nezaregistruje váš zvrtlý kotník. Radši jako by tudy nikdy jejich kroky nevedly nebo ztratí zrak, než by investovali svoji námahu a čas, k pomoci druhému, kterému přeci v téhle ulici může pomoci kdokoli jiný.