Dnes se nedělají věci jen tak, pro radost. Společnost je tlačena k tomu, aby si jednotlivci rozmysleli, co dělat a co ne. Musí se to vyplatit, musíme vydělat. Spousta skvělých umělců tak třeba nikdy ani nezačne tvořit, spousta nadějných sportovců nezačne sportovat. Jsou to různé ekonomické důvody, proč to tak je ale hlavně je to pro absolutně nulový zájem.
Hudba a umění jsou projevem naší božskosti, jak tvrdili např. Egypťané.
Jestli dnešní společnost něco vystihuje, tak je to slovo nezájem. Ve společnosti převládá nezájem o cokoli, co se nedotýká přímo naší existence a kapsy. Co dnes dělají lidi jen tak, pro zábavu? Dívají se na televizi, což je špatně především u dětí.
Děti ztrácí touhu naučit se něco - cokoli. Jediné, co je zajímá je sex, móda, nové mobily, hry a sociální sítě. Sorry, ale výčet není zrovna seznamem činností, které člověka rozvíjí, ale pouhým výsledkem nadměrného sledování televize vedoucího lidi ke konzumu. Konzum je to, co necháváme pro spoustu práce instalovat do dětských hlaviček, a děti pak škemrají, prosí, trucují, aby měly nové mluvící hračky, sladkosti plné sraček, počítačové hry a povlečení s obrázky od Disneyho.
Kdo je viníkem? Rodiče, stát, systém, škola, společnost? V Situaci, kdy je 40 hodin základem stráveným v mizerně zaplacené práci, a současně musíme společensky žít, bydlet, starat se o sebe a o blízké - copak to jde vše zvládat a mít na všechno finance?
Lidi jsou z neustálého kolotoče tak otupělí, že na hledání další aktivity nemají sílu ani chuť. V neposlední řadě nemají ani peníze, aby si zajistili základ nutný k tomu mít zálibu. Svým dětem raději kupujeme komponenty pro PC než abychom v nich probouzeli tvůrčí osobnost.
Tvořit pro radost se už dnes nenosí. Lidem to bylo v dnešním světě kvůli penězům odepřeno, proto dnes nikdo nic jen tak pro radost dělat nebude. Jo pro peníze bychom se vykoupali v kádi plné sraček, ale koupit si např. olejové pastely a malovat obrazy pro radost, součástky a postavit si nějaký přístroj, lepit plastikové modely, chovat nějaká zvířata - to vše je dnes považováno za projev hlouposti od člověka, který neví jak hospodařit.
Nezlobte se na mě, ale bez peněz by byl svět lepší, lidi chytřejší a politici zbyteční. Peníze pouze brzdí v rozletu, pouze nás nutí s nimi disponovat, nechceme je dát na věci, které nám ve finále nemusí cokoli vynést...
Umění je věc, která v člověku cvičí inteligenci a je potravou pro duši. Už to by nám mělo stačit. Některá starodávná učení říkají, že umění je důkazem boží jiskry v každém z nás. Umění provází pocity jako intuice, láska, empatie, fantazie, harmonie přicházející jako inspirace kdesi z hlubiny nás samých.
Proto rodiče, kteří chtějí mít doma zdravě se vyvýjející potomstvo, nedopusí, aby jejich dětem televize a hry na počítači braly dětství. Podporovat dítě v hraní her tím, že mu kupujeme stále nové pc komponenty a maskujeme tak pocit viny z nedostatku společně stráveného času, se rozhodně nevyplácí.
V lepším případě budeme mít doma bledou bytost, která nespí, nejí, nekomunikuje a neučí se. V horším závisláka, který raději odejde z domu, než přestane hrát.
Potom se divíme, že v tomto klimatu rostou stále hloupější děti. Vše jsme jim tak předražili a znechutili, že běžný rodič nemá šanci finančně pokrýt sportovní výbavu, hudební nastroj a kroužky s tím spojené. Pokud chce dítě na něco hrát, mělo by se mu to umožnit, ale jak chcete koupit nástroj, když obracíte každou korunu? Ač třeba neradi promarníme šanci dítěte stát se muzikantem. Místo hraní pak bude někde s partičkou místních z nudy testovat chlast, cigarety a drogy.
