Bylo lépe tehdy nebo teď?

Nemohu posoudit stav před rokem 89 protože mi bylo 5 let. Pokud vím, je často prezentován zkreslený obrázek. Ano, byl to zločinný režim, který má na svědomí spousty lidských životů. Nechci se ho nijak zastávat, ale už je to minulost ze které se musíme poučit, ne si ji předhazovat. Kolik životů má na svědomí současný systém nevíme, počítadlo stále běží, a je jich už teď hodně. Tito mrtví nebyli popraveni z politických důvodů ale jsou obětí poměrů, které nastavil systém a ten je výsledkem politiky.

V minulosti všudypřítomnou propagandou vtloukali lidem do hlav co mají říkat. Na veřejnosti bylo lepší se tohoto schváleného rámce držet. Média ustavičně oslavovaly vyšší výnosy, plnění plánů, zvyšování produkce ale realita byla taková, že regály zely prázdnotou a nedostatkový byl občas i toaletní papír. Dnes se propaganda tváří jako solidní zpráva a probíhá v tichosti. Z demokracie se tak pomalu stává mediokracie.

Pokud bychom posuzovali minulý režim čistě jako konzumenti, museli bychom konstatovat že dnes se máme mnohonásobně líp protože vše, nač si vspomeneme si lze koupit. Je to ale opravdu tak důležité? Ano, protože když slyšíme někoho mluvit o tom nebo onom systému, tohle je spolu s kupní silou hlavní nástroj, kterým se posuzují oba systémy.

Jediné, co to však ukazuje je míra materialismu toho, kdo srovnání provádí, a o skutečných společenských poměrech to nevypovídá. Chybí tomu lidský rozměr. Lidem samozřejmě vadilo že jednou není v obchodě pečivo, podruhé chybí máslo, mléko, tropické ovoce atd. ale hlady přesto nikdo netrpěl jako dnes. Čím ale lidi hlavně před rokem 89 netrpěli je dnes všudypřítomný stres.

Ten pramení z povahy systému, ve kterém žijeme. Nezaměstnanost, prohlubující se sociální krize a dluhy jsou ty potíže, které budí ze spaní stovky tisíc lidí v ČR a které před rokem 89 prakticky nikdo neznal. Lidi měli více času na rodinu a na sebe, nebyli pod neustálým tlakem, nehrozila jim nezaměstnanost a tak měli jistý příjem. To je dnes snem pro půl milionu čechů, kteří marně hledají práci.

Nejsem ani levičák, ani pravičák. Když vidím, jak hloupě se dohadují tyto dva nesmiřitelné tábory je mi jasné, že se nedohodnou na ničem a jen si budou navzájem podkopávat nohy. Namísto odborníků nám vládnou tupí egoisti kteří mnohdy neznají ani obor, který mají zastupovat. Za komunistů to nebylo o nic lepší ale lidi měli aspoň práci, měli právo na kost, o kterou se dnes musíme bít.

Miluju svobodu a myšlenku demokracie. Nikdy bych se nechtěl dožít toho, že bych nesměl říkat co si myslím. Svoboda je naše lidské právo a nikoli právo politické. Politika by se měla zásadním způsobem změnit. To, co je dnes jako nepřímá demokracie prezentováno je smutná ukázka toho, kam to zajde když necháme vše na politicích. Korupce, lži, podvody a devastace průmyslu.

Před rokem 89 tady byly podniky, které vydělávaly státu peníze a dnes jsou pryč nebo v rukou zahraničních vlastníků, takže do státní kasy plyne jen velmi malý zlomek celkového zisku. Proto se hospodařilo téměř s vyrovnaným rozpočtem.

Je absurdní kategoricky odsuzovat ten či onen režim, protože tak nevyužijeme to dobré, které v sobě každý z ních má. Dneska je ten, kdo si dovolí poukázat na to dobré v minulosti, označován za bolševika a zločince. V tom vidím hlavní překážku konstruktivní debaty. Kdybychom dokázali vše vidět s nadhledem, kdybychom dokázali vstoupit za hranice svojí omezenosti, pochopili bychom, že tato pravolevá hra je nesmysl.

Odsuzuji zločiny, kterých se komunisti dopustili stejně jako zločiny fašistů, odsuzuji tehdejší cenzuru a propagandu a stále více se spolu s dalšími obyvateli této země se obávám, že se k nim znovu postupně schyluje.

Nelíbí se mi ani zločiny, kterých se dopouští současný režim. Odsuzuji sociální nerovnost, která podněcuje lidi k závisti, odsuzuji politiku, která nepracuje v zájmu lidí ale v zájmů skupin podnikatelů, takovou, která drží lidi v beznaději a v dluzích. Odsuzuji beztrestné rozkrádání veřejného majetku. Podívejte se sami na seznam afér od roku 1989

Nikdo s námi nic nediskutuje a přitom se o nás rozhoduje dnes a denně. Každá reforma má za cíl z nás ve finále dostat více peněz. Reformy podle současné vlády jsou škodlivé a dotýkají se hlavně běžných občanů, kteří mají nejmíň ale odvádějí nejvíc.

Do toho teď navíc přichází EU, která se snaží udržet Euro za každou cenu. Díky schválenému stabilizačnímu mechanismu musíme jako členská země poskytnout do záchranného fondu, kdykoli přijde žádost, do7 dnů peníze. Jedná se o desítky miliard co odejdou zcela zbytečně. Odejdou na projekt, který nefunguje kvůli ekonomickým rozdílům mezi severem a jihem kontinentu, a jediný, kdo si polepší, budou opět banky.

Každý den slýcháme o tom, jak těžký bude rok 2012, jaké nás čeká zdražování a růst nezaměstnanosti. Člověk, který je nucený vyjít s minimem, se děsí toho, co bude. Samozřejmě má dluhy a ty ho v případě ztráty práce mohou stát i střechu nad hlavou. To díky tomu, že exekutor si může dělat v ČR co chce, je to často spíše sociopat který ani nedokáže přistupovat k práci jako lidská bytost a chová se jako odporná hyena. I on je výplodem současného systému.

Takže co je lepší. To co je nebo to co bylo? Neměli  bychom raději přijmout fakt, že se to stalo, poučit se a najít řešení dnešních potíží, které mají původ v naší minulosti? Místo toho, co bylo a co je, bychom se raději měli ptát co je a co bude...

*Tento článek byl znovu zveřejněn se souhlasem redakce iDnes.