Pozitivní fídbek na konfirmovanou mesidž

Už si nedomlouváme rande na určitou hodinu, ale nacházíme časovou shodu. Už nekoukáme do regálu, co mají, ale zjišťujeme míru dostupnosti položky. Když něco nevíme, tak nekoukáme do knížky, ale jdeme po informacích. Když nám kamarád řekne, že se mu narodil syn, tak nejásáme, ale exprimujeme pozitivní fídbek na tuto mesidž. Už spolu nemluvíme, už si nakomunikováváme sdělení.

Narodila jsem se v České republice, máma je Polka, děda byl napůl Němec, doma na mě mluvili slezským nářečím, ale moje mateřská řeč je čeština a vždycky jsem z ní měla jedničku a knížky v jiném jazyce nikdy nečetla. Po revoluci jsem se začala učit anglicky. Teď pracuju pro francouzskou firmu, angličtina je firemní jazyk. Ovšem při návštěvě USA jsem zjistila, že se tam mluví jinou angličtinou než v pražské kanceláři francouzské firmy složené z Čechů, Slováků, Rusů, Rakušanů a Francouzů, ale po překonání šoku to bylo v pohodě:) Rozeznám, jestli je anglicky mluvící člověk rodilý mluvčí, když ano, tak jestli Američan nebo Brit, když ne, tak jestli je Francouz nebo Němec. Poznám, jestli je anglický text přísně formální nebo v uvolněném tónu. Protože na poradě se můžete bavit anglicky neformálně, ale týdenní hlášení o práci je už formální.

S formálností v angličtině na mojí úrovni nemám problém. Horší je to paradoxně s jazykem českým. Naučila jsem se mluvit prostě česky, čistě česky. I když to je samozřejmě už dneska relativní, když se slova přejímají. Ale já teď chci mluvit o tom, že samozřejmě říkám e-mail, a ne elektronická pošta, že říkám software, a ne obslužný program počítače. Rozhodně ale říkám „obchodní schůzka“ a ne „meeting“, říkám „hlášení“ a ne „report“, říkám „nemáme to“ a ne „dostupnost je limitována“, říkám „odpovězte“ a ne „dejte feedback“. A mám s tím problémy. Připadám si jako exot, nedodělek, nezapadám. A teď nevím: jsem neslušná, že neužívám tuhle novomluvu? Je to opravdu nutné, protože je to prostě dneska nutnost, když chci nebo musím být formální? Nebo jen lidi, kteří kromě komolení jazyka nic neumí, tím zastírají svoji neschopnost? Bojuju s větrným mlýnem a moje snaha je marná?

Normální člověk přece na pohodové večeři po třetí dvojce vína neříká „Pokud konfirmujete tuto mesidž, kolega s vámi vstoupí do komunikace.“ Taky mi prostě nezní přirozeně „pokud vztah bude mít negativní trend, pak má pro nás tato progrese edukační charakter“. Když podobné složeniny slyším, musím zapnout málo užívanou část mozku, která překládá z řeči cvoků do řeči normálních lidí a dlouho trvá, než na tuhle větu zareaguju, protože jí prostě nerozumím a až za pár minut mi dojde, že jsem se asi dozvěděla, že se mám poučit z toho, když mě někdo kvůli něčemu přestane mít rád.

Možná mi to nevěříte, že takhle někdo může mluvit. Jak říkají Bernatský se Svěceným ve Světě rekordů: Nevěříte??? Věřte. Můžu říct, že pohybovat se v tomto jazykovém blázinci jsem dále odmítla a dala výpověď. Samozřejmě nejen kvůli bláznivých slovním obratům, ale taky trochu. Ono tisíckrát nic umoří i osla, natož Čekalovou.