Mittal Steel, rudá záře nad Ostravou

Vracím se velmi často do svého rodného kraje, na Ostravsko. Stalo se tak i tento týden. Služebka s pobytem u našich, já i manžel. Jezdíme tam rádi, je tam těžká pohoda. Naši, brácha s rodinou, dvouletá neteř, zahrada, zvířata. V pondělí tam a dneska zpět. Ráno jsme vyjížděli brzo, abychom v Praze v práci ještě něco stihli. Když jsme v sedm ráno projížděli samotnou Ostravou, vyděsili jsme se.

Žila jsem tam 18 let a pamatuju, když „enháčko“ (NH = Nová huť) bylo ještě NHKG, čili Nová huť Klementa Gottwalda. Pak to bylo jen NH, pak možná ještě něco, ovšem teď je to Mittal Steel a.s. Když přijíždíte od Havířova nebo Petřvaldu nebo z druhé strany od Příbora, vidíte na obzoru typické panoráma Nové huti – komíny, vysoké pece. Věřím, že se tento obrázek může hodit všem, kteří kdy psali o „ocelovém srdci republiky“ nebo prostě jen o „černé Ostravě“. Pamatuju si moc dobře, když jsem tam před pár lety jezdila na střední školu, že komíny vypouštěly nejrůznější čmoudíky, všelijaké barvičky, a nebe bylo tu narudlé od oxidů dusíku, tu nazelenalé až žluté od oxidů síry. Pak přišly snad nové technologie, každopádně velký společenský tlak od obyčejných lidí, politiků i ekologů, a „enháčko“, stejně jako Vítkovické vysoké pece a všechny podobné fabriky v Ostravě muselo investovat do čistících technologií. A věřte tomu, že Ostrava už není černá, smradlavá, nechodí se tam (ani nikdy nechodilo) po kolena v uhlí, prachu a kalech, i když možná ti, kdo tam nikdy nebyli, si to do dneška myslí:). Říkám – Ostrava se vyčistila. Ovšem když jsem dneska viděla na „enháčkem“ to rudé nebe a červánky to fakt nebyly, nevím, jestli se nevracíme tak trochu v historii čistoty vzduchu zpět.

Mittal Steel, pro mě ovšem navždy „enháčko“,  pokrývala nefalšovaná rudá záře na obloze. Narudlé mráčky, rudožluté fleky po obloze, lehké stíny to házelo na zem. Nejsem nijaký astmatik, ale ten prach a binec ve vzduchu jsme pocítili i v autě při pouhém projíždění po tou barevnou oblohou. Komíny hutě samozřejmě nedýmily buď vůbec, nebo vypouštěly jen páru.

Ovšem kdo čte a ví, jak praví klasik, tak je mu vše jasné. Červená obloha nevzniká jen tak sama od sebe, zvláště ne nad jednou z největších hutí v zemi. A kdo čte a ještě kouká na televizi na zprávy a všelijaké reportážní pořady, tak ví, že zhoršující se, či spíš už teď příšerné ovzduší není nad ostravskými Radvanicemi a Vítkovicemi jen tak, že původce znečištění je velmi dobře znám. Od chvíle, kdy indičtí majitelé převzali fabriku, nastal tam převrat jako v kozím chlívku. Kromě toho, že nabídli velké peníze každému, kdo dobrovolně z fabriky odejde, tak se v okolí začalo lidem hůř dýchat. Znám jednu rodinu, kde všichni za těch deset či kolik platů z huti odešli, ovšem peníze se rozkutálely, práci novou nenašli, a tak teď mají další důvod navíc ke špatnému dýchání.

Jsou ovšem známé i skutečnosti, že existuje spousta důkazních materiálů o tom, jak Mittal pod rouškou noční tmy vypouští koncentrovaně rudé a žlutozelené dýmy. Poté, co někdo vyfotil a zveřejnil vypouštění za svítání, tak vypouštějí už jen za přísné tmy. Byl okolo toho poprask, sám pan Mittal osobně přislíbil, že se situace s ovzduším zlepší, ale nejsem si jista, jestli to, co jsem viděla, je už to zlepšení. Evidentně se do vzduchu před tou sedmou hodinou něco dostalo a ještě se to do těch sedmi nestihlo pořádně rozptýlit.

Rudá záře se vrátila po letech nad Ostravu. Jak dlouho tam bude a jestli někdy zmizí, to nikdo neví. Máme na starosti jiné věci než ovzduší v Ostravě. Možná by to chtělo povolaným osobám strčit okolo půlnoci hlavy do komínů Mittal Steel a.s.