Vymíráme... máme moc psů a málo dětí

Samozřejmě bulvární nadpis, jak už je člověk nakažený že současných periodik. Ale taky obraz mého normálního života - když jedu naší pěšo-cyklo trasou do města, potkávám maminky

tlačící kočár s jedním dítětem a často vedoucími dva pejsky. Podle naší stezky by se asi ta statistika nejmenší porodnosti neměřila, ale něco na tom bude.

Já jsem už velká holka, za nás byly spolužačky už před maturitou v jináči a která se nevdala do pár let poté, byla divná. Jenže to už je dávno.

Podle odborníků to byl optimální věk k pokračování rodu.

Nebyly byty, nebyly peníze, nebylo nic k sehnání... jestli někdo tuhle dobu glorifikuje, asi ji nezažil.

Naschvály státu byly neuvěřitelné – ženatý absolvent VŠ, čekající druhé dítě dostal vojenský rozkaz k vykonání vojenské služby v Pezinku /bydlel v Č.Budějovicích/ .

Nikdy nic nebylo jednoduché – dneska je těžké dosáhnout na hypotéku, ale není problém najít pronájem, jak je to všeobecně v západní Evropě zvykem.

Problém je asi jinde. Všechno se posunulo – já jsem zažila svého starosvětského tatínka, který měl pocit, že hlava rodiny má vydělávat a žena v domácnosti rozfoukávat rodinný krb.

V současné době jsou možnosti pro holky i kluky totožné a holky využívají toho, že můžou... – studovat, jezdit do zahraničí, nevázat se...

Byly by „bl.ý“, kdyby to nevyužívaly.

Mít děti je totiž velmi velká dlouhodobá a zodpovědná práce a do té se každému nechce.

Kdybych byla dneska mladá, taky bych do 25 let neměla dvě děti, ale zkusila bych ochutnat svět a něco se naučit.

Jenže běda, když se to přežene a člověk se z kariérních důvodů dětí nedočká, je to smutný...