Praktikujete „small talk“ a drobné dobré skutky?

To jsem to dopracovala - anglicismy už v nadpisu, já hlasatelka čisté češtiny, - no nic, člověk pokrok nezastaví... - ale teď už jen načisto :-)

Jsem takový ten nedospavec, který vstává kolem šesté ráno, ať je úterý nebo duben. Navíc uvědomělý SS /spokojený senior/, který neotravuje v hypermarketech v době největšího návalu, nýbrž právě v téhle době, kdy normální většina národa ještě spí.

Třeba v sobotu, nebo v neděli ráno. Brzy ráno – sotva otevřou pult lahůdek. Tam pulzuje prodavačka, která má před sebou tu sobotu, kdy bude vážit „ to nechte, to je dobrý“ možná až do večera, zatímco vy budete chalupařit... Možná má úsměv na líci už když vám váží nekostelecký salám, páč měla noc plnou záviděníhodných zážitků... ale tipuju, že spíš ne. Už jste jí zkusili někdy popřát hezký den?

Abychom zůstali ve stejném prostoru – dojdete k pokladnám -samozřejmě v té době ještě pouze samoobslužným, což vás, jako zkušeného seniora nerozhodí, páč máte rádi svůj klid a tempo. Jenže v košíku máte sedmičku zdravého červeného. Přiběhne děvucha, aby potvrdila vaši plnoletost. Má skoro tolik vrásek jako vy, „fakt je vám tolik?“ -“ jo, několikrát“ obě se zasmějete – taková blbost zdánlivě...

Jsem kolobaba, kam se dá, jedu na kole. Mám na něm malý nevtíravě zvonící zvoneček, kterým dávám na naší zavadilské stezce opravdu hoooodně předem na vědomí, že se blíží nebezpečí. Když se míjíme, já stihnu poděkovat, oni také...ještě stihnu pochválit malé cyklisty :-)

Už nesleduju pro vlastní psychickou pohodu podrobně zprávy, máme dobu, kdy se dozvíme o všem na druhém konci světa okamžitě, nic s tím neuděláme, ale to malý pokecání snad pro dobrý den zvládnem...