O životě na plný plyn

Prý má být každý den prožitý tak, jako by měl být poslední. Dovolila bych si k tomu mít lehkou připomínku. Nebo možná subjektivní pocit a zkušenost.

První část je o tom „plném plynu“ – jste mladí, perspektivní, máte novou rodinu a chcete jí zajistit to nejlepší, co lze.

Jako příklad: zaměstnanec korporátu – vzdělaný, práce si vážící, ženatý, hypotéka, cca 2 děti. Ideálně vydíratelný.

Nechtěla bych být genderovně nespravedlivá, ale takhle to prakticky většinou je...

Na plný pecky to jde x let – odborníci praví, že 10, ale jestliže je to ve funkci, kde už to hodně fouká a těch let je 17, je to moc... a když berete péči o fabriku jako o vlastní, nechce se vám ji opustit – loajalita s firmou, výše platu, prestiž...

Jsou situace, kdy se máte na všechno vykašlat – asi to cítíte, vaši bližní na vás vidí, jak jste vyčerpaní, ale máte pocit, že by to bez vás nešlo, nebo že by to byl konec světa...nebyl, všechno půjde dál :-)