O narozeninových oslavách, na které nechodíte rádi

Byla u mně předevčírem jedna kamarádka. Probíraly jsme kdeco a přišla řeč i na návštěvu při příležitosti narozenin jejího strýčka. Vzal si její milovanou tetu už dávno, někdy před půlstoletím... Moc vzájemných kontaktů neudržují,

ale narozky jsou narozky, příbuzenství se musí ctít a tetičku má ráda, nechtěla by ji zarmoutit.

Tak vyrazila s dárkovým vybavením, které bylo pečlivě vybráno podle oslavencova vkusu.

Začátek oslavného večera podle vžitých konvencí -hodně štěěěěstííí, zdrááááívííí....

Pak se ujal slova oslavenec, jak se sluší a patří. Jenže už ho nepustil... celý večer... probral politickou scénu, co kdo komu, za kolik...

Tetička se snažila úsměvně přikyvovat, jak je zvyklá celý život, protože jinak by se to nedalo vydržet a narozeninová oslavná nálada byla kdesi v dáli...

Jsou situace, na které se těšíte a pak ty ostatní. Naprosto chápu kamarádku, která se raduje z každé životní srandičky, že pro ni musí být taková oslava utrpením. Člověk už je dost starý a moudrý, aby si život užíval a nekomplikoval něčím, co neovlivní.