Nové trojky slečny XY a dědečkovy uši

Svět se skoro zastavil údivem a Slunce lehce vychladlo – jo proč vlastně? – Slečna, která přednedávnem vyhrála jednu diskutabilní soutěž krásy, si nechala nastavit tělo kusem umělé hmoty.

Má teď prý mnohem víc zakázek a může předvádět i prádlo a plavky. Až zájem  agentur začne opadat,  třeba zatouží  po  ještě delších nohách, ještě bělejších rovnějších zubech, hustější hřívě,  blankytnějším pohledu, někde něčem ubraném a někde vypolstrovaném... Plastičtí chirurgové si zamnou ruce, business  obou zúčastněných stran se opět  pohne  rázně vpřed.

Je úžasné, že moderní medicína dokáže vracet lidem po haváriích a  zákeřných nemocech  podobu, kterou mělo jejich tělo předtím a zároveň  jim navrací psychickou pohodu a vyrovnanost. Plastická chirurgie umí napravit na těle chyby, které přírodě někdy ujedou a člověku brání v normálním životě, způsobují  trvalou bolest, nebo znemožňují funkčnost některých orgánů. Nebo umí napravit nějakou hříčku přírody, která sice není funkčního charakteru, ale člověk kvůli ní psychicky strádá , trápí se a jeho největší touhou je zapadnout do šedivé většiny.

Dokonalost  je relativní. A odstranění zoufalé touhy po  dokonalosti  je spíš asi někdy úkolem pro psychology než chirurgy. Ani odborníci nejsou dnes s určitostí schopni slečně říct, co ten cizí kus hmoty v jejím těle udělá za dvacet let, zda nezpůsobí řadu vážných zdravotních problémů, na které bude věda krátká. Třeba by je ani slyšet nechtěla. Chce jen být úspěšná v branži, ve které je  prý velmi těžké být na vrcholu. A v které to dneska těžké není? Jenže v těch ostatních to třeba vyřeší perfektně zvládnutý cizí jazyk a v téhle kus silikonu.

Jeden věhlasný plastický chirurg vyprávěl, jak má  s každým klientem před operací rozsáhlý rozhovor, při kterém musí dospět k názoru, že je to zákrok pro  klienta nezbytný. Přišel za ním jednou starší pán, který měl na první pohled opravdu mimořádně vyvinuté sluchové ústrojí, navíc řádně odstávající od hlavy. Přání bylo patrné na první pohled. Ale argumentace byla nečekaná, krásná a nad všechny diskuse:“Víte, pane doktore, mě ty uši štvou celej život, ale už jsem si na to tak nějak zvykl. Jenže teď mi jde vnouček do první třídy a já budu mít za úkol ho z té školy denně  doprovázet. A nechci, aby se mu kluci smáli, že má dědu ušatce“.

Jsou důvody, na které je každá oponentura krátká.