Nemůžu spát a může za to Donald

Znáte to - při ranní kávě prolítnete zběžně titulky na servrech a ani se jim většinou nevěnujete, nebo se chcete do nového dne naladit něčím optimistickým. Pak je takový ten běžný den - fofr, kdy na blbosti není čas.

V mém případě je fofr velice odlehčen – jsouc seniorkou, můžu na hrůzostrašné situace jen vzpomínat: sprinty na trolejbus s vlajícími nedospanými dětmi, abychom stihli přesný nástup do roboty...

Pak přijde den – někdy normální, s rozcvičením chátrajícího těla, eliminací momentálních chorob, poletováním na zahradě, potěšením s vnoučaty... – a taky s infiltrací informací ze světa.

Poslední bod je kamenem úrazu – snažím se všechno sledovat okrajově, aby se mi ze současné situace neurvala chlopeň, ale abych měla aspoň základní přehled.

Před spaním si pouštím uklidňující historické podkasty, jélikož tam už není co řešit – opravdu to funguje jako uspávací pohádka. Jenže teď mi do toho vlítnul ten oranžový gibon.

Když vyhrál volby, říkala jsem si, že je fajn, že si konečně dosluhující president nebude dělat násilí a může zůstat celý den v pyžámku. Jenže to, co převádí ta nová garnitura, nemá obdoby.

Zdá se, že i kolegové republikáni nad jeho výroky kroutí hlavou a budou mít co brzdit. Nebo toho kšeftaře pustí až k tomu, že si s kamarádem v Kremlu naporcují co chtějí a Evropa bude jen pozdě a udiveně koukat...

... no a pak mám klidně spát a upevňovat si seniorské zdraví, abych nebyla bližním a společnosti na obtíž...