Měli jste fajn babičku?

Já vlastně ne - žila na Moravě, na úrodné Hané, odkud se můj prarod odsunul o jižních Čech. Ta cesta byla klikatá a složitá, stejně jako byly složité roky , kdy tohle všechno probíhalo. 

Moji rodičové se sice znali už jako mladí - jejich rodiště byla asi 3 km od sebe, ale v dobách, kdy se taková  ta seznámení "nafurt" domlouvala, asi nikoho nenapadlo, že si ctižádostivý František vezme hodnou Marušku z vedlejší vsi. 

Františkovi prorokovali všichni, že bude starostou, nebo učitelem /v tehdejší hierarchii vážené osoby/

Ale abych to vzala zkrátka k té babičce: František skvěle vystudoval, nechal se zblbnout krásnou babou, která cítila úspěšného chlapa a po pár letech a pár dětech se rozvedl. Už se ta krása  nedala dál vydýchat.

Už čekáte tu fajn babičku?

Příbuzní jsou užiteční tvorové: František je sám a Maruška je zatím taky sama,  - zařídlili...svatba byla s veeelikou kyticí  - no a pak jsem se narodila já...

Moje babička /maminčina matka- nebyla zrovna nadšená, že si její dcera vzala rozvedeného muže s dvěma dětmi. /pozn: v té době byla celkem neslýchaná věc, že by byly děti svěřeny  otci/.

Sama zažila leccos, co by slabá povaha nedala -první manžel zemřel na následky války, zůstala sama s dvěma malými dětmi... k tomu hospodářství...

Babička žila  v krajině pro mně veeelice vzdálené jelo se tam vlakem / z Budějc  do Kroměříže/-, který děsně kouřil a nesmělo se vyklánět z okna, aby mi jiskra nevletěla do oka.

U babičky jsem bývala se svou  sestřenicí, o tři roky mladší / mně bylo tak 8/, měly jsme se rády a hašteřily jsme se o blbosti, jak je to v tomhle věku zvykem. Co jsme prováděly je na delší rozprávění-někdy příště.Dneska jasně chápu, jak jsme babičce zvyšovaly tlak, když na nás křičela "ticho, pakáže"

Pro babičku jsem byla ta navíc, s kterou se to muselo vydržet těch pár letních týdnů - nebyla na mě zvyklá, povřísla jsem neuměla vázat, požehnat jsem se neuměla...

Proto se snažím babičkovat jak nejlíp umím, aby  vzpomínky mých vnoučat byly krásné...