Koukáte na olympiádu s dětmi?

Nedávno skončená olympiáda v Paříži byla fantastická... už úvod měl francouzský šarm, náboj i vkus - pro někoho možná trochu přes... - mně se líbil, bylo to typické. Ale ten pianista jistě nehrál na ledasjaký klimpr a pak to asi

museli dát do šrotu – déšť byl urputný a bylo mi těch frantíků líto... Při závěrečné písni jsem nemohla uvěřit – zpívala božsky a byla podobná vážně nemocné Célin Dion... byla to ona... úžasně dojemné...

Co se dalo, jsem sledovala, časový posun Paříže je od nás skvělý.

Byl tu jeden sledovací problém, který se ukázal jako zanedbatelný – týden jsem tu měla mé milované vnučky. Předesílám, že jsou to sporovkyně, horolezkyně, cyklistky.../stáří 3,5 – 5 let/ .

Místo zarputilého osamělého koukání na tv, jsem měla nadšenou společnost :-)

Hurrrrá při úspěchu nebralo konce a neúspěchy byly veelmi citlivě komentovány:

Barborka 3,5r: „ chudák Frkálek, že prohrál“ /pozn: Frkálek je hříbě z oblíbeného Traktora Toma/

Barborka při vítězství amerického běžce, který si dal na ramena vlajku USA:“ proč si to tam dává? Asi je zpocenej a chce se utřít“

– koukejme s dětmi na sport, obohatí to nás i je – tedy za předpokladu, že jim to vysvětlíme :-)

Ráda sleduju lidi, kteří dovedou něco na světové úrovni. Věřím, že to nabíjí energií. Olympiáda je pro to nejlepším a nejkrásnějším podnikem. Člověk sice kouká z gauče, ale občas ho to vymrští a někdy třeba i vyprovokuje k něčemu akčnějšímu.