Když padnete do rukou toho pravého

Jestli jste na světě zatím krátce a ještě jste to nezažili, určitě se na to jednou připravte: je to cirkulace

X+

mezi lékařskými specialisty jako oběžník. Nebojte se, nechci unavovat podrobnostmi z lékařských vyšetření. Spíš je to krátký příběh a oslavná óda. Vylíčím to popořadě, zapněte si představivost:

Jednoho krásného dne jsem dorazila svoje už tak dost poničené tělo v posilovně na takovém novodobém mučicím přístroji, co z něj máte mít děěěsně štíhlý boky. Nějak jsem to přehnala, výše citovaná část těla zůstala v původním stavu a já jsem si vyhodila pár obratlů. Vyskakovaly už pár let, ale aspoň se střídaly, teď si to daly unisono. Bestie. K tomu jsem si upravila páteř malinko do spirály. Na to všechno se ale přišlo až po roce. Celá tahle akce měla za následek bolesti všudemožně.

Tělesná schránka byla prohlédnuta kudy se dalo, průběžně chlácholena léky proti bolesti a já poznala snad všechna oddělení zdravotnických zařízení. Na laskavý přístup jsem si jako pacient opravdu nemohla stěžovat a tišícími léky, které jsem měla předepsané, bych mohla zásobovat zástup fňukalů. Jen nad původem těch bolestí všichni krčili rameny.

Až mě poslali k Němu. Nebyl laskavý a nenapsal mi prášky na tišení bolesti. "Zkusíme to", pravil a předal mě do rukou svého fyzioterapeuta. I přes injekce byly ty rovnací akce příšerně bolestivé. A následné přikázané cvičení úmorné, cviky nezvyklé a složité.... -po půlroce jsem chodila zase skoro čiperně.

"Děkuju pane doktore, díky Vám jsem zase vpořádku"

"Vpořádku jste díky sobě, z toho by se devět lidí z deseti nevyhrabalo. Až to bude zase zlobit, přijďte.  A vy přijdete" - pravil s takovou jistotou, že ve mě vyburcoval trucovitost.

Cvičila jsem několik let co mě naučili. Záda se chovala skoro vzorně, až mě uchlácholila, že jsem se zase pustila do údernických kousků s kameny na chalupě a bylo vymalováno. Tedy opět zhuntováno.

Tak jsem se u Něj  s popisem bolestí ocitla po letech zase.

"Nic pro to neděláte, myslíte si, že když se pověsíte na ribstol, že něco napravíte, už mi radši nic nepovídejte, nebo se rozčílím" brblal  tím svým monotónním způsobem. Když přestal přecházet po ordinaci, utrousil k sestře:

"měla pravdu ta pani včera"

"která?" špitla sestřička

"no ta, co říkala, že jsem nesnesitelně arogantní"

Podle jeho přesné diagnozy mi teď zase srovnává záda ten nejšikovnější  Pan fyzioterapeut.

Nebude to bájo hned, ale cvičím jak ďas a s taháním balvanů už fakt přestanu. Abych k Němu zas nemusela. Ale bude mi líto, že neuvidím, jak se mu v těch přimhouřených očích jiskří, když nadává, bručí a provokuje pacienty, aby se podle jeho rad oni sami snažili. Funguje to. DÍKY !

související:

http://cejpkova.blog.idnes.cz/c/27890/Ani-novy-model-ani-starozitnost-aneb-chvala-padesatniku.html#t2

http://cejpkova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=38763&bk=89493