Co mi trhá český ucho

samozřejně nejvíc záleží na obsahu, ale když čtu nějaký psaný projev, nebo poslouchám naše sdělovací prostředky, dělá se mi mdlo ze zvolených gramatických výrazů.

Možná jsem lehce útlocitná, ale když se objeví:

„ naši reprezentanti se budou účastnit“, brní mě uši – snad normálně česky – „naši reprezentanti se zúčastní“? Ve škole člověka masírují z dokonavých a nedokonavých sloves a pak v profesionálních textech čteme takový trapas.

„Mějte pěkný den“ je sice chvályhodné přání, ale mám pocit, že do našich hvozdů přece jen patří spíš „dobrý den“, že ho přeju, je snad jasný...

Pepa Dobrovský by si dneskla zoufnul a sofort by si musel doplnit anglickou gramatiku, aby rozuměl.

Zrovna tak, když se má někdo něčemu vyhnout, je normální česky říct “vyvarovat se něčeho“ a ne „vyvarovat se něčemu“.

Možná je to tím, že člověk dřív víc četl a je citlivější na správný jazyk.

Možná je to tím, že jsem stará a šťouravá.

Možná je to tím, že jsme měli kdysi dávno jako kantory perfektní češtináře, nebo je člověk z knížek navyklý správné češtině, nebo jsem umanutá, nebo už je doba někde jinde...