Cibulák, prkýnko a volby

Ne, nezbláznila jsem se,- zatím - jako všechno v životě, i tady je souvislost, i když možná velmi individuální, ale třeba se v tom ještě někdo další najde

je to o touhách.

Tehdy jsem byla mladá šťastná mamča dvou synů, konečně jsme se dočkali po 5 letech bytu /pro mladší ročníky-ani tehdy to nebyla zrovna brnkačka/ byl panelákový, 3+0, nejblbější, který byl tehdy v nabídce, družstevní, 25 tis.-tehdy docela dost,zaplaťbánbu za něj /.

V tom vysněném chrámu rodiny jsem si konečně mohla dát za sklo svůj oblíbený porcelán s modrou malbou.Líbil se mi už od raného mládí, kdy vládly zlacené pišišindy a mně tohle připadalo přirozené a originální.

Musel mít velké rozestupy, zas tolik jsem ho neměla. Jak jsem tehdy obdivovala známé, kteří tím měli zaplněno všechno, nač oko pohlédlo...

To prkýnko na krájení, které mám dodnes – už 40 let – je už lehce prohrábnuté, má tvar ryby , nikdy ho nevyhodím, dokud bude aspoň lehce sloužící. Byl to dárek a dárky od srdce se nevyhazují.

To všechno bylo tenkrát – když volební účast byla 99 procent a všichni pro, páč si nechtěli zničit život, kdy ten modrej porculán byl podpultový zboží, kdy krásný věci vám udělal jen kamarád, protože v obchodech nebyly...

Dneska mám cibuláků habaděj, mám je zastrkaný v šuplíkách a prkýnko ještě pořád láskyplně užívám. Jenže kolem je dneska všechno jinak.

Jako milovnici historie je mi jasná naše vazba na západ. A bojim, bojim, jak to v říjnu dopadne – mám hodně vnoučat a nechtěla bych je vidět jen přes whatsapp odněkud z Austrálie...