Začarované „křehké vztahy“

Jelikož mám méně než 1000 dukátů, nemohu se více přivláknit k diskuzi pod článkem Evy Hrindové „Kdo vystrnadil muže z jejich pozic?“

O to více si všímám. Diskuzi pod článkem vévodí typický mužíček, kterého hned po ránu autorka článkem obtěžuje.

Jeden si dotčeně stěžuje, že autorka „všechno hází jen na muže“, další pak téma bagatelizuje na sex a nerozpakuje se též napsat, že „článek je o ufňukaných ženách...“, jiný zaměňuje mil(k)ování s Milováním.

Po poledni, zřejmě vlivem dobrého oběda v oblíbené restauraci, se atmosféra diskuze mění. Od odkazu na foto, kdo za to může (ON - strnad obecný), přes sdělení, že „autorka pluje na vlně virtuálna“, až k názoru „mně to přijde absurdní celé...“.

Je to tak důvěrně známé, milé ženy, že?

Ten nadhled nad ženskou logikou, ten ostrovtip, ta nenucenost. A hlavně pragmatismus!

Odpoledne se v diskuzi objevuje ojedinělá výhružka „budete prosit, aby se chlap postaral a rády se vzdáte té vaši rovnoprávnosti...“ a kupodivu se ozývá osvícený muž slovy:

„A víte, že jste nenapsala zas až takovou pitomost?“.

A jdeme do finále! Začíná rozbor souvětí z dikutovaného článku „Pánové, vaším posláním na zemi je jediné. Udělat ženu šťastnou a oddaně ji milovat.“ Nyní nastává okamžik pravdy, neboť muži se shodují v názoru, že z evolučního hlediska má žena jediné poslání – rodit děti. No toto?!?

V 15:20 napsal smělý muž: „Většina diskutérů má sice jiný názor, ale osobně jsem se přesvědčil, že autorka má v mnohém pravdu. Má to ale dvě podmínky. Žena musí být dostatečně zralá, aby dokázala ocenit vaši spolehlivost a aby srovnávala Vaše kroky k zajištění jejího štěstí s Vašimi možnostmi, ne s možnostmi idolů nebo zbohatlíků. Vy zase musíte věnovat hlavní pozornost práci (obecně zajištění ekonomického zázemí) a činění ženy šťastnou brát jako svého hlavního koníčka.“

Pro neuvědomnělé „křehkosti vztahů“ na závěr kapka klasické české poezie.

POKORA (Jiří Wolker)

Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě. Po ránu, na louce, v létě po kvítku vztáhnu se nejmenším. Zašeptám, až se obejmu s ním: „Chlapečku bosý, nebe dlaň o tebe opřelo si kapičkou rosy, aby nespadlo."