(Ne)babičky

Ať počítám, jak počítám, prababička ze mě nebude. Žiju totiž v době plné informací, možností a zážitků, které mladý člověk potřebuje prozkoumat a zažít na vlastní kůži a tak studuje a cestuje a pak zase potřebuje čas vše zažité v hlavě zpracovat.

Nakonec si povětšinou uvědomí, že existuje i jiný rozměr života. Začne tedy další etapa jeho snažení a to konečně počít a když se zadaří, tak zase zvládnout celý ten kolotoč výchovy potomka spolu s domácími a pracovními povinnostmi.

Jenže realita je taková, že počít dítě se mnoha párům nechce a nebo nedaří, a to ani za pomoci asistované reprodukce. A čas běží a běží...

Prvorodička bez ohledu na věk potřebuje poblíž sebe mít zkušenější ženu, většinou matku, která poradí a pomůže ve chvílích zmatků, které náhle vnáší ten malý tvoreček do dříve zaběhnutého života.

Moje maminka v době, kdy se narodila její první vnučka, neprožívala právě nejlepší dobu. Došlo k definitivnímu rozpadu rodiny. Pohublá a přepadlá, od rána do večera na nohách v obchodu, na domácnost a rodinu jí zbyl čas až večer a právě vnučka pro ní znamenala slunce v duši a srdci. A stejné platilo pro všech celkem devět vnoučat od čtyř dětí 8)

No, ale co dnešní ženy – (ne)babičky? Ať máte jedno nebo více dětí, přejete si pro ně to nejlepší, ale ohledně založení rodiny nechápete „na co čekají“? Život se nedá odkládat donekonečna a Vás už nebaví jen radit, jak vařit knedlíky po telefonu přes půl Evropy. Přejete si spolu s nimi zopakovat ten nádherný pocit očekávání narození a příchodu miminka na svět.

Často své kamarádky z nějakého důvodu právě nešťastné nabádám, aby byly více sobecké, aby tolik nepodléhaly nárokům svých nejbližších, aby se tolik neobětovaly a hlavně, aby si nevyčítaly, že tomu a onomu nevyhověly.

Myslím si totiž, že stále více jako matky tzv. umetáme svým dětem cesty a v důsledku toho se proti nám pak obrací přirozený běh života. Jsme příliš dlouho matkami a příliš krátce babičkami. A to kdo ví jestli!

Mnozí lidé uvádějí argumenty proti narození dítěte do tohoto světa, ale dle mého mínění jsou to zástupné důvody.

Mnozí mladí lidé si pořídí kočku/y, psa/y nebo jiná zvířátka. Proč se o ně starají, uklízí po nich, chodí k veterináři, cvičí je, ale narození dítěte odkládají na neurčito? Nic proti, ale raději než kočku bych (občas) pohlídala vnouče.