Šest úkolů, aby vládnutí současné koalice mělo smysl

Tato vláda může jistě prosadit ještě pár užitečných věcí, pokud tomu však nebudou rozumět ani její voliči, tak to nemá smysl. I když si myslím, že vláda již důvěru občanů z velké části promrhala, tak na nový začátek jistě není nikdy pozdě. Proto předkládám k úvaze šest oblastí, na které by se měla soustředit, aby to smysl ještě mohlo mít.

Úkol číslo 1: Účinně potírat korupci. Výše dluhu nutí vládu škrtat a hledat další příjmy, pokud se však další vybrané prostředky budou ztrácet, tak bude dále klesat důvěra občanů v politiku a jejich ochota platit daně. Primátor Svoboda v Praze dokázal, že odhodlaný lídr může dosáhnout alespoň dílčí změny i ve složitém prostředí. Je takovým lídrem premiér Nečas?

Úkol číslo 2: Opustit fiskální fundamentalismus. Odvaha k dalším reformám bez ohledu na ztrátu preferencí je sympatická, vláda však není v situaci některých dalších evropských zemí, které musí omezovat schodek veřejných financí bez ohledu na vývoj ekonomiky. Vláda by již neměla zvyšovat daně, protože to volič pravice nemá rád a také by měla opustit politiku plošných škrtů a místo toho promyšleně omezovat a rušit výdajové tituly, které nedokážou obhájit svoji existenci. Tomu by však měla vždy předcházet důkladná analýza.

Úkol číslo 3: Napravit co se dá v čerpání evropských peněz, které představují v době ekonomické stagnace poměrně výrazný nástroj fiskální expanze. Toto by měla být opravdová priorita, protože se může stát, že tuto obrovskou příležitost k modernizaci naší infrastruktury promarníme a neproplacené projekty z Bruselu zaplatí český daňový poplatník. Jak chce vláda vysvětlovat občanům, že je nutné omezovat výdaje na důchody a sociální služby a vedle toho není schopna pohlídat správné čerpání evropských fondů?

Úkol číslo 4: Učinit ze vzdělávání prioritu této vlády. Nový ministr školství, nominant předsedy vlády, má sice v tuto chvíli respekt odborné veřejnosti i opozice, není však přímo spojen s žádnou koaliční stranou, takže na prosazení svých záměrů bude potřebovat podporu premiéra. To představuje jistou příležitost pro podstatně lepší koordinaci politiky vědy a vzdělávání na úrovni vlády.

Úkol číslo 5: Dlouhodobá udržitelnost reforem. U reforem s dlouhodobým dopadem, jako je např. důchodová reforma, dluhová brzda, apod. je nutná dohoda s opozicí. Dnešní vládní strany budou jednou také v opozici, kde jistě ocení lepší kulturu politického dialogu. A pokud se ukáže, že opozice o žádnou dohodu nestojí, tak na tom vláda také jistě politicky neprodělá.

Úkol číslo 6: Napravit dojem v zahraničí. Pravicové strany nás těžko mohou věrohodně strašit vládou ČSSD s komunisty, když nás vedou v Evropě do izolace. Je nejvyšší čas převzít spoluodpovědnost za vývoj Evropy a skončit s černým pasažerstvím.

Článek vyšel jako příspěvek do Macháčkovy výměny na IHNED.CZ - http://dialog.ihned.cz/machacek/c1-55690000-jake-reformy-se-ma-nyni-necasova-vlada-snazit-prosadit