Jsou tři druhy lidí: ti, co počítat umí a ti, co počítat neumí… Ale vážně - proč se maturita z matematiky stala strašákem středoškolských studentů i jejich rodičů? Jsou k tomu tři zásadní důvody.
Za prvé, jestli někde přestalo platit Komenského heslo „škola hrou“, tak především v matematice. Začíná to už na základní škole – viz údajný příklad ze života, kdy se učitelka marně snažila vysvětlit zlomky. Děti nechápaly, zda je více 3/5 nebo 6/7. Nakonec se ale učitelka zeptala, co je lepší, zda 3 láhve džusu na 5 lidí, nebo 6 láhví na 7 lidí… A uhodli všichni.
Samozřejmě, že tzv. kupecké počty jsou v případě středoškolské matematiky jen malou částí učiva, ale i zde se dají uvádět zajímavé příklady třeba ze sakrálních staveb, přehrad, nebo letů do vesmíru, namísto suchých výpočtů pro samotné výpočty.
Druhým důvodem pro neoblíbenost matematiky u řady studentů je fakt, že jim může být nesrozumitelná natolik, že „špatně leze do hlavy“ a navíc se nedá ničím „okecat“.
Matematika je zkrátka tak přísná a neoblomná, že „v ní neexistuje zvláštní cesta pro krále“ (Euklides) a zároveň „v každém poznání je tolik vědy, kolik je v něm matematiky“ (Immanuel Kant). Jinými slovy, čím více vědecké přesnosti, tím méně možností pro uplatnění toho, co slina na jazyk přinese. A to se mnohdy nerado přijímá…
Třetím zásadním důvodem, proč se studenti nechtějí matematice věnovat, je jejich přesvědčení, že ji v životě nebudou potřebovat (vyjma kupeckých počtů kvůli výplatám a složenkám). Což je leckdy pravdou, neboť technické přístroje, které nás obklopují, stačí umět správně obsluhovat, aniž by člověk věděl, kolik matematiky bylo k jejich výrobě zapotřebí.
Nad tím vším ale stojí zásada, že ve skutečné demokracii má stát zasahovat do rozhodování každého jednotlivce co nejméně. Proto také tvrdím, že státu je houby po tom, kdo má jaké vlohy a čím chce v životě být. A proto zároveň plně podporuji zrušení povinné maturity z matematiky s tím, že si ji studenti mohou vybrat jako volitelný předmět.
