V posledních dnech se zdá, že představitelé EU soutěží o co nejabsurdnější rozhodnutí. Poté, co rozruch rozpoutal návrh nových kvót, se Evropská komise rozhodla podívat na zoubek nevhodným náboženským symbolům.
Pamětní mince k výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje
Popusťme trošku uzdu fantazii a podívejme se, jak by se mohly změnit státní symboly evropských zemí, kdybychom výhrady k slovenské pamětní minci brali důsledně. Jestli je kříž a svatozář urážlivým symbolem pro nekřesťany, tak co teprve královská koruna pro republikány:
Česká zlatá mince 10 000 Kč – Příchod věrozvěstů Konstantina a Metoděje
Minulý týden vyvolal i u nás pobouření plán evropské komisařky Viviane Redingové, ve jménu boje proti diskriminaci zavést kvóty na 40% zastoupení žen ve vedení soukromých společností (takže nastanou situace, kdy bude o obsazení určité pozice rozhodovat nikoli kvalifikace uchazeče, nýbrž jeho pohlaví – mám pocit, že přesně proti takové praxi by měli zastánci rovnoprávnosti bojovat).
A krátce na to se objevila další zpráva podobného ražení: z důvodu náboženské svobody Evropská komise a „některé členské státy“ (které konkrétně to byly, se zřejmě tají) doporučily vypustit z návrhu slovenské pamětní euromince k 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje křesťanské symboly, tedy svatozáře a kříže.
Člověk nemusí být věřícím křesťanem, aby si uvědomoval absurdnost takového rozhodnutí. Nejde o to, jestli věrozvěsti Slovanů a jedni z patronů Evropy budou nebo nebudou mít svatozář (byť zobrazení se svatozáří lépe odpovídá ikonografické tradici, včetně starších slovenských mincí), ale o to, že Evropská unie takto rozhoduje o tom, jaká symbolika je a jaká není přípustná a ještě se drze zaštiťuje ideálem náboženské svobody – nebo bychom měli v tomto případě říci spíše svobody od náboženství? Kde zůstala proklamovaná evropská tolerance a rozmanitost kultur? Neutralita alebo sekulárny systém sa ukazuje, že práve toto je novým náboženstvom Európskej únie, okomentoval tuto kauzu slovenský politolog Peter Grečo. Jako neúctu k vlastním dějinám tento ústupek zhodnotil mluvčí slovenské biskupské konference, protože prosazení křesťanského odkazu Cyrila a Metoděje jako světců a nikoli pouze neutrálních učitelů bylo jedním ze symbolů odporu proti totalitnímu režimu v roce 1989. Proti vynucené změně se zvedla vlna odporu včetně některých slovenských politiků.
Absurditu celé této kauzy ještě dokreslují některé podrobnosti, například obhajoba změny z úst Jána Steinhübela, odborného poradce komise, která posuzovala návrhy mince: Keď tu pôsobili, ešte svätí neboli, aj z historického hľadiska je to úplne v poriadku. Vzhledem k tomu, že prohlášení za svatého se koná vždy až po smrti (ale vztahuje se samozřejmě k pozemskému životu dotyčného), mohli bychom podle stejné logiky říct, že třeba o svatém Václavu nesmíme mluvit jako o svatém, protože během svého života nebyl takto uctíván. Nebo že Karlu IV. nepřísluší označení Otec vlasti, protože sám za života tento titul nepoužíval.
Podobnou absurditou je to, že z mince sice byly odstraněny svatozáře obou věrozvěstů a kříže na jejich oděvech, zůstal však na místě dvouramenný kříž na biskupské berle (podobně jako na dalších slovenských euromincích – ostatně je to jeden ze státních symbolů Slovenska). Jaký to pak má celé smysl? Pokud kohosi v Evropské komisi či „některých členských státech“ urážely malé křížky na liturgickém oděvu, jak to, že velký kříž už je snesitelný. Protože na státní symboly si zatím ještě nikdo netroufá? Nebo protože úředníci jenom potřebovali vykázat činnost a o nějakou urážlivost vlastně nešlo? Každopádně to celé vyznívá dosti hloupě.
Můžeme být ještě rádi, že nám s českou korunou do navrhování mincí nikdo nemluví – a tak česká pamětní zlatá mince, která byla vydána u stejné příležitosti, jak svatozáře nad hlavami světců, tak kříž na jejich oděvu na rozdíl od té slovenské mít bude.
Více informací
