Ve znamení kalicha

Pan prezident nám přichystal pěkný dárek k právě probíhajícím Dnům víry. Kdo by to byl řekl, že v Česku, s oblibou označovaném za nejateističnější stát Evropy, zavlaje nad sídlem hlavy státu křesťanský symbol?

Prapor, zobrazující kalich s krví Kristovou, má být na Pražském hradě vyvěšen 5. června, tedy hned den po slavnosti Těla a krve Páně. Krásná křesťanská symbolika, že? A zajisté všichni ti, kdo dnes berou symbol kalicha za svůj, plně oceňují význam eucharistie jako svátosti v křesťanském životě a nevynechají jedinou příležitost, aby ji přijímali pod obojí způsobou, ať už v kterékoli církvi.

Určitě je pouhým nedorozumněním a shodou okolností, nikoli záměrem, že podobný prapor s kalichem využívali ve 20. a 30. letech 15. století náboženští fanatici, kteří drancovali vlastní zemi, vypalovali hrady, kláštery a města, vraždili jejich obyvatele, rozkrádali a ničili kulturní poklady, to vše pod záminkou radikálního následování své víry (zhruba něco podobného, co dnes dělá tzv. Islámský stát).

Ovšem náboženský fundamentalismus Miloš Zeman jistě podporovat nechce. Ostatně prapor na Pražském hradě má být připomínkou Mistra Jana Husa, křesťanského myslitele, který byl v době výše zmíněné občanské války již dávno po smrti a přestože husité se k jeho odkazu hlásili, on sám by se asi podivil, do jakého stavu země Koruny české přivedli.

Jan Hus si nepochybně připomenutí zaslouží. Byl rektorem univerzity – zajímavé, rektory (zvláště ty nekonformní) pan Zeman většinou moc nemusí – a byl významným učencem své doby, jeho reforma spřežkového pravopisu nesmazatelně ovlivnila podobu češtiny, jeho kritika nešvarů v tehdejší společnosti a světské i církevní hierarchii (byť zřejmě ne zcela upřímná) byla jistě opodstatněná a také mnohé jeho reformní požadavky církev později vzala za své.

Pravda, Jan Hus zastával některá teologická stanoviska, která byla seznána za mylná, například v otázce predestinace, reálné přítomnosti Krista, pramenů víry, pastýřské autority, platnosti udělování svátostí nebo podmíněnosti světské autority ctnostným životem. Jako kacíř byl pak státní mocí podle tehdy platných zákonů potrestán, což je z dnešního pohledu samozřejmě politováníhodné, ale nezapomínejme, že i Jan Hus sám považoval upálení za trest pro kacíře přiměřený (aspoň dokud se netýkalo jeho samého). Jistě ovšem jsou dnešní Husovi zastánci připraveni s radostí jeho teologické pozice hájit, aby dosvědčili, že byly zavrženy neprávem.

Každopádně, přes všechny spory a heterodoxní názory Jan Hus nepochybně byl katolickým knězem. Usiloval zejména o dobro církve a i jeho teologické pozice byly mnohem blíž víře katolické, nežli většině dnešních protestantských církví. Natož pak všem ateistům, komunistům a konzumním materialistům, na něž by nejspíš vzal bič a podle vzoru pána Ježíše je vypráskal.

Jan Hus byl také horlivým ctitelem Panny Marie, jak nejlépe dokládají jeho vlastní slova:

Abychom mohli vybřednout z hříchu, vzývejme pomoc Panny Marie a pozdravujme ji. Já ubohý, jak budu schopen chválit slavnou Pannu, která je větší než všechna chvála? Nikdo nemůže dostatečně pozdravit tu, kterou pozdravil anděl, kterou Syn uctivě poslouchal, jíž se svěřil Duch svatý, kterou obdivuje celý svět...

Když už se tedy pan prezident rozhodl připomenout si památku Jana Husa, měl bych pro něj doporučení, jak to udělat opravdu autenticky. Jak lépe, než podpořit úctu k té, jež je podle Husových slov „větší než všechna chvála“ a „kterou obdivuje celý svět“. Pražští radní nedávno odložili návrat mariánského sloupu na Staroměstské náměstí – oficiálně to zdůvodnili tím, že nejsou peníze na archeologický průzkum, někteří odpůrci však nevybíravými slovy ve jménu sekularizace napadli sloup jako náboženský symbol. Prezident ale teď dal jasně najevo, že vystavování náboženských symbolů dokonce i na státních institucích je v pořádku, a tak by jako hlava státu měl rovnou podpořit i obnovení tohoto barokního monumentu. Vždyť i pomík Jana Husa stojící v sousedství byl před sto lety zbudován jako kompoziční doplněk Mariánského sloupu, a tak by jeho návrat byl krásným příspěvkem k Husově památce.

Samozřejmě, jenom pokud si chceme připomínat skutečnou historickou postavu Mistra Jana Husa a nikoli vymyšlenou figuru obrozenecko-nacionalisticko-komunistických autorů a ideologů. Ale to nechám na Vašem zvážení.

Poznámka: Pro informace o Janu Husovi stojí za přečtení tento článek.