Osamostatnění Brazílie z portugalské vlády má zajímavou historii, která v kontrastu k bývalým španělskými koloniím ukazuje, že získání nezávislosti mohlo probíhat i jinak než formou revolučního boje.
Císař Petr I. Brazilský
12. Října 1822, v den svých 24. narozenin, byl portugalský princ Pedro, prohlášen prvním císařem nově vzniklého Brazilského císařství jako Petr I. Za zmínku stojí také to, že jeho manželkou a první brazilskou císařovnou byla česká princezna Marie Leopoldina Habsbursko-Lotrinská, dcera českého krále (a rakouského císaře) Františka I. a jeho druhé manželky Marie Terezy Neapolsko-Sicilské.
Osamostatnění Brazílie z portugalské vlády má zajímavou historii, která v kontrastu k bývalým španělskými koloniím ukazuje, že získání nezávislosti mohlo probíhat i jinak než formou revolučního boje; Málokdo ví, že Brazílie byla po většinu 19. století císařstvím. Portugalská královská rodina, která musela uprchnout z vlasti kvůli Napoleonovi, od roku 1908 sídlila v Brazílii. V roce 1815 byla Brazílie povýšena z kolonie na samostatné království pod portugalskou korunou. Roku 1821 se král Jan IV. vrátil do Portugalska, ale svého syna Petra ponechal v Brazílii jako regenta.
Princ Pedro byl liberálnější než jeho otec, preferoval uspořádání státu jako konstituční monarchie před absolutismem, ale na druhou stranu byl jednoznačným zastáncem legitimní vlády a odpůrcem revolucionářů; když v roce 1821 skupinka radikálů zformovala Rio de Janeiro revoluční vládu a král byl ochoten jejich požadavkům ustoupit, Pedro s pomocí vojenských jednotek nastolil opět pořádek. Pro své názory a osobní charisma byl mezi lidmi velmi oblíben. Když král Jan odplouval zpět do Portugalska a loučil se s ním, pod dojmem osudu španělských kolonií v latinské Americe mu řekl: Pedro, pokud by se měla Brazílie odtrhnout, ať to radši udělá pro tebe, který mne respektuješ, než pro někoho z těch dobrodruhů.
A to se i stalo; Když v Lisabonu parlament (kortesy) zrušil rovnoprávnost Portugalska a Brazílie a pokusil se obnovit koloniální status Brazílie, vedlo to k hnutí za nezávislost, do jehož čela se postavil právě Dom Pedro. Odmítl se vrátit do Portugalska, kam byl povolán, na druhou stranu se ale několik měsíců snažil najít řešení, které by zcela nepřetrhalo vztah Brazílie k portugalské koruně. Když jej 7. září 1822 dostihla zpráva, že portugalský parlament odmítl jakoukoli formu společenství, ve kterém by Brazílie měla samostatnou vládu, v dramatickém momentu po přečtení dopisu se rozhodl pro vyhlášení nezávislosti Brazílie: Přátelé, portugalské kortesy nás chtějí zotročit a potrestat. Dneškem jsou naše pouta svržena. Při mé krvi, při mé cti, při mém Bohu přísahám, že dosáhnu nezávislosti Brazílie. Brazilci, nechť je ode dneška naším heslem ‚Nezávislost nebo smrt‘!
I v tomto momentě ale Pedro stále respektoval svého otce jako krále. Zamýšlel udělat z Brazílie zcela nezávislé království, které by bylo v personální unii s Portugalskem, čili portugalský král by zároveň vládl v Brazílii jako král brazilský. (Ostatně celé hnutí za nezávislost bylo zaměřeno nikoli proti králi, ale proti portugalskému parlamentu, který chtěl získat vliv na Brazílii.) Toto uspořádání v jistém smyslu předběhlo svou dobu, protože o století později vzniklo v Britském impériu, přeměněném v dnešní Commonwealth: Královna Alžběta II. tak dnes je nejen královno Velké Británie, ale také královnou Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Jamajky, Belize a dalších států. Každý z nich má svou vlastní monarchii, která s ostatními sdílí jen osobu panovníka.
Nakonec o měsíc později se nechal přesvědčit k přijetí brazilského trůnu (ale i tak s podmínkou, že pokud by se do země jeho otec, zřekne se trůnu v jeho prospěch). Aby byl nový nezávislý stát odlišen od dosavadního království ve svazku s Portugalskem, a také jako odraz jejího významu a rozlohy byla Brazílie prohlášena císařstvím. Císař Petr I. nastoupil na trůn 12. října a korunovace proběhla 1. prosince.
Velmi složité a zajímavé byly i jeho další osudy, ale o tom podrobněji třeba zase někdy jindy. Nečekala ho pokojná vláda jako císaře nejlidnatějšího latinskoamerického státu. Už roku 1826 zdědil po svém otci portugalskou korunu; ovšem vládnout těmto dvěma zemím, které se nedávno s jeho vlastním přispěním rozešly, by bylo téměř nemožné. Proto se portugalského trůnu vzdal ve prospěch své dcery Marie, která byla ale o trůn připravena svým strýcem Miguelem. Roku 1831 císař Petr I. částečně vynuceně, částečně dobrovolně abdikoval ve prospěch svého syna Petra II. a odjel zpět do Portugalska, kde se zapojil do občanské války (první karlistické války, která tehdy zachvátila celý Iberský poloostrov), jíž dosadil na Marii zpět na portugalský trůn. Válka však podlomila jeho zdraví a krátce po svém vítězství zemřel 24. září 1834 na tuberkulózu.
Ještě na smrtelné posteli myslel na svůj brazilský lid a nadiktoval dopis, ve kterém Brazilce vybídl ke zrušení otroctví: Otroctví je zlo a útok na práva a důstojnost lidstva, ale jeho důsledky jsou méně škodlivé pro ty, kdo se trápí v zajetí než pro národ, jehož zákony otroctví umožňují. Je to rakovina, která požírá jeho morálku.
Článek vyšel také na webu Pro monarchii.
