V Nizozemsku je prý antisemitismus tak závažným problémem, že policie musí do ulic posílat falešné Židy, aby dokázala odhalit útočníky. Čím to, že tradiční tolerance této země vzala za své?
Netřeba komentáře
Což o to, používání takových návnad je osvědčeným způsobem boje proti zločincům a jistě má šanci na úspěch. Co by ale mělo člověka spíš zaujmout, je skutečnost, že něco takového je vůbec potřeba dělat. Že může být antisemitismus tak vážnou společenskou hrozbou, že proti němu musí policie podnikat takováto plošná opaření.
Čím to asi je? Nebyl snad antisemitismus v Evropě prakticky diskreditován druhou světovou válkou a nacistickým Německem? Nebyl snad doménou okrajových extrémistických skupin, které se jen čas od času sejdou, aby si zahajlovali u příležitosti výročí nějakého nacistického předáka, zatímco většinová společnost jimi opovrhuje? Jak může být antisemitismus někde v Evropě tak rozšířený, že Židé „často ani nemohou přejít ulici s jarmulkou na hlavě, aniž by jim někdo nadával, plival na ně nebo je dokonce napadl“? A ještě k tomu zrovna v tradičně tolerantním Nizozemsku?
Bohužel, mnoho společenských standardů, které jsme si zvykli považovat za samozřejmost, skutečně přestává v některých oblastech západní Evropy platit. Ruku v ruce s tím však působí i jiná tendence, která velí zavírat nad těmito problémy oči, nebo je alespoň překrucovat, aby se jevily v jiném světle. Všimněte si, že názvy článků jako „Falešní Židé“ pomůžou proti antisemitismu nebo Dutch police use 'decoy Jews' to stop anti-Semitic attacks, ale také třeba German teens attack Jewish dance group, Výrostci v Německu kamenovali členy židovské taneční skupiny nebo Horrible anti-semitic attack in France dělají dojem, že zlí Evropané jsou nesnášenliví vůči jiným národnostem a náboženstvím. Teprve podrobné prostudování informací ale odhalí, že se věci mají „trochu“ jinak (zdaleka ne vždy jsou ale takové detaily zmíněny): Nesnášenlivost ve skutečnosti neprojevují Evropané, ale muslimští přistěhovalci. Tedy ti, kteří využili vstřícnosti a tolerance evropských zemí a usadili se tu, ale se přitom leckdy o toleranci nesnaží. Napsat tuto informaci jasně a jednoznačně by ale nebylo „politicky korektní“, a tak se v podobných případech často dozvídáme jen polovinu pravdy a dělá se dojem, že problémy působí jen Nizozemci, Němci či Francouzi. Divíte se v takové situaci výraznému volebnímu úspěchu Geerta Wilderse v nizozemských volbách?
S tím souvisí jiná pozoruhodná věc: Pokud někdo příliš důrazně upozorňuje na militantní islamismus, obhajuje evropské tradice a apeluje na přizpůsobení přistěhovalců evropské kultuře (jako Geert Wilders), bývá označen za radikála a extrémistu, a nejlépe zařazen do jedné škatulky s neonacisty. To je ale zcela absurdní pojetí; uvědomme si, že nacistické antisemistké ideologii se dnes dostává nejvíce sluchu právě mezi muslimy. Důkazem budiž ohromná prodejnost knihy Mein Kampf, veřejné pálení izraelských vlajek či jeden z nejznámějších popíračů holocaustu, íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád. To rozhodně neznamená, že by všichni muslimové museli být zároveň obdivovatelé Hitlera, ale ne nadarmo existuje pojem „islamisté“, který se (na rozdíl od „muslimů“) používá pro označení těch, kteří vykládají islám jako totalitní politickou ideologii a veřejně se hlásí k záměru násilně ji prosadit na celém světě. Tím se tedy řadí do sousedství komunistů, neonacistů a příznivců podobných ideologických směrů. Analogicky pak jsou antiislamisté srovnatelní s antikomunisty, antinacisty a všemi odpůrci totality a zastánci demokracie.
Pro zajímavost doporučuji k tématu ještě následující porovnání:
http://www.middle-east-info.org/gateway/antisemitism/nazi-arab-cartoons-comparison.pdf
