Kanadský obrat k monarchii a české souvislosti

Kanadská vláda se netají monarchistickými barvami a přijala několik symbolických opatření, aby občanům připoměla, že je jejich země monarchií. Za pozornost pro nás ale stojí zejména zajímavá spojitost s Českem.

Royal Canadian Air Force

Poslední století bylo mnohokrát svědkem toho, jak se symboly všeho druhu stávaly nástrojem politiky. Nejprve byly ve jménu republiky a demokracie odstraňovány královské koruny, pak nejrůznější levicové ideologie přinesly rudé hvězdy, hákové kříže, kladiva i srpy, a dnes jsou další tradiční symboly zakazovány třeba ve jménu multikulturalismu. Všechny tyto změny a náhrady se zpravidla odehrávaly ve jménu pokroku a světlejších zítřků, ať už si za tím měl člověk představit cokoli.

Proto stojí za povšimnutí aktuální postup kanadské vlády, která sice též přistoupila k jistým symbolickým změnám, nicméně v opačném duchu – nikoli odbourávání starého a nahrazování něčím novým, ale naopak návrat od nového ke starému a osvědčenému.

Vláda premiéra Stephena Harpera se pustila do změn, které Kanaďanům opět připomenou, že jejich země je monarchií. Podle rozhodnutí vlády mají být totiž od 15. září na všech kanadských velvyslanectvích vyvěšeny portréty hlavy státu, tedy královny Alžběty II. Tento trend byl nastaven už letos v létě, kdy se do názvů ozbrojených složek vrátilo slovo „královský“, takže Kanada má namísto Maritime Command a Air Command opět Royal Canadian Navy a Royal Canadian Air Force – spolu s tím byly změněny i emblémy a uniformy těchto složek. V každodenním životě ale existují i další připomínky monarchie (jen tak mimochodem, právě dnes je 54. výročí historické události, kterou bylo první otevření kanadského parlamentu provedené kanadským panovníkem osobně – královna Alžběta II. přednesla v Kanadě poprvé korunní řeč 14. října 1957).

Alžběta II., kanadská královna Místní republikány tyto změny popudily, jako by byli obráni o nějakou výsadu – dosud to totiž v naprosté většině případů byly symboly a názvy spojené s monarchií naopak nahrazovány republikánskými. Pro mnoho Kanaďanů je dnes Alžběta II. jen jméno z učebnic a její význam pro Kanadu považují za zanedbatelný.

Tento nedostatek vztahu ke královně je pochopitelně vítaným argumentem pro ty, kteří by nejraději s monarchií skoncovali úplně. Přitom „zapomínají“ zmínit, jak k tomuto nedostatku vztahu sami přispěli cíleným odstraňováním královny a dalších symbolů z veřejného prostoru.

Ray Novak

Za iniciativou návratu k symbolům připomínajícím, že Kanada je monarchií, stojí jistý Ray Novak, poradce a blízký přítel ministerského předsedy Harpera. Je to loajální člověk, libertarián a přesvědčený monarchista, známý svými ostře antikomunistickými postoji – což není nic překvapivého vzhledem k tomu, že jeho otec musel emigrovat z komunistického Československa po sovětské invazi roku 1968.

Ray Novak není veřejnosti příliš známý, ale lidé kolem současné vlády se shodují na tom, že je to muž v pozadí, který pro kancelář ministerského předsedy odvádí pořádný kus práce. Nikoli ovšem tak, jak to známe od nejrůznějších „poradců“, lobbistů a jiných šedých eminencí naší politiky; je považován za uklidňující hlas v nejrůznějších politických sporech a za moudrého člověka, který si i ve světě vysoké politiky dokázal udržet skromnost a zdravý rozum. Více se o něm můžete dočíst v článku na webu Macleans.ca. Je příjemné slyšet, že právě taková osobnost v politice jiného státu (a to státu s nejlepší reputací na světě) je českého původu.

Nová politika přejmenovávání a změny symbolů se ale podstatně liší od té republikánské; nejen tím, že jde o navrácení něčeho, co tu již dříve bylo, ale také proto, že Kanada je monarchií, a je proto zcela legitimní, aby její státní instituce nesly, tak jako u většiny monarchií světa, označení „královský“. Na rozdíl od Španělska, Austrálie nebo Nizozemska, kde se tamní republikánští politici pokoušejí význam monarchie ve státě co nejvíce marginalizovat, zbavit se omezení, které pro ně monarchie znamená, a tím pochopitelně strhnout co nejvíce moci na sebe (a ještě to drze přiznávají), kanadská politika směřuje k posílení a nikoli zničení stávajícího systému, ke zdůraznění toho, že v čele státu existuje instituce, která je na stranické politice nezávislá. Kromě toho se nejedná o žádné přepisování historie, jaké se během 20. století dělo tolikrát u nás, když mizely všechny názvy ulic, ale i firem či dokonce měst, upomínající na nějakou část našich dějin, která se zrovna nehodila do obrazu historie malovaného momentálními vládci, a na jejich místě se objevovaly jiné, ideologicky správné.

Ozvěny monarchie v Českých zemích

Rozhodnutí kanadské vlády, přivést hlavu státu opět do popředí, bychom proto měli vnímat jako pozitivní krok. V Českých zemích pochopitelně nemá smysl očekávat, že nám oficiální institutuce státu budou nějak výslovně připomínat monarchistickou minulost; stačí ale, když takovému připomínání nezabraňují (jako se to dělo za První republiky, kdy bylo například státem zakázáno sdružování veteránů z c. a k. armády nebo existence jakéhokoli oficiálního monarchistického hnutí) a dávají prostor iniciativě. Už dnes je vidět, že to nese své plody, které nám připomínají slavnou minulost Českého království a pomáhají uvědomit si, že náš stát nevznikl roku 1918, ale má mnohem starší dějiny: Byl obnoven svazek Královských věnných měst a řada dalších historických měst opět používá přívlastek „královský“, přestože to nemá žádnou oficiální právní oporu. Královský je také pivovar v Krušovicích, nebo hudební festival na Zlaté Koruně. Mnoho firem, od hotelů a restaurací, přes lékárny a realitní kanceláře až po svatební salony nese ve svém názvu slovo koruna, korunní nebo královský, případně ve svém logu královskou korunu. Stačí se jen dívat kolem sebe a nalezneme připomínky monarchie na překvapivě mnoha místech. A není divu; monarchie se prostě vyznačuje jistým kouzlem, a přestože jako koncept státního zřízení byla u nás dlouhodobě očerňována, tak její symboly stále působí pozitivně a většina lidí ví, že České království bylo spojeno s nejslavnějšími obdobími našich dějin (vzpomeňte si, že král Karel IV. zvítězil – po Járovi Cimrmanovi – v anketě Největší Čech) a proto máme co si připomínat.

Zdroje:

• 85. číslo zpravodaje Corona německých monarchistů
• Who knows what Harper is really thinking? Ray Novak (Macleans.ca)

Publikováno také na webu Promonarchii.cz