Královna Alžběta II. slaví ve vší nádheře své diamantové jubileum, 60 let vlády. Škoda, že mezi zprávami o této velké události se mnoho pozornost dostává různým kontroverzím, jež byly v té souvislosti vyvolány.
královna Sofie
To je také případ zavádějícího článku na serveru Lidovky.cz. Kromě pozvání kritizovaných králů Svazijska a Bahrajnu se mluví hlavně o problému se španělskou královnou Sofií, která odmítla pozvání kvůli nedávnému oživení španělsko-britského sporu o Gibraltar. Co se však na první pohled jeví jako nesmyslný střet mezi dvěma královnami, a v některých médiích bylo dokonce podáváno jako urážka ze strany královny Sofie, vlastně s nimi nemá moc co do činění; ve skutečnosti je za tím španělská vláda, která své královně cestu do Londýna zakázala – bohužel, někteří panovníci a členové královských rodin v konstitučních monarchiích byli do té míry připraveni o své pravomoci, že politici za ně rozhodují i o takových věcech, jako je účast na podobné slavnostní, nepolitické akci.
A spor o Giblatar je jenom ukázkou zástupného problému, kdy politici, kteří jsou právě vtěžkostech například kvůli ekonomické krizi, raději odvádějí pozornost lidí k záležitostem, ve kterých zdůrazňují „národní zájmy“ a doufají, že se jim podaří stmelit své voliče proti vnějšímu nepříteli. Samozřejmě má smysl, aby veřejné vystupování královského rodu nebylo v rozporu s politickými postoji země, ale je smutné, když to pak média interpretují jako královnino osobní odmítnutí přijet Alžbětě II. na oslavu. Je mi líto královny Sofie, že o tuto velkou událost přijde; tolik panovníků a členů královských rodů z celého světa se přece jenom neschází každý den.
král Konstantin II.
Ještě více na pováženou je jiný diplomatický problém, který v souvislosti s britským jubileem vyvstal. Podobně jako španělská vláda přikázala královně Sofii odmítnout pozvání, britští politici mluvili královně Alžbětě do toho, koho vůbec pozvat smí, přičemž zamítli pozvání bratra španělské královny, sesazeného řeckého krále Konstantina II. Prý aby tím neurazili řeckou vládu (snad proto že řečtí republikánští politici nemají bývalého krále moc v lásce). Ale není to absurdní? Španělské vládě ještě můžeme přiznat právo zajímat se o to, co dělá španělská královna a jak reprezentuje svou zemi, ale v případě Řecka pokud byl jednou král Konstantin zbaven vlády, měli by s ním zacházet jako s běžným občanem a nesnažit se ovlivňovat jeho veřejné aktivity, jako kdyby byl jejich ústavním činitelem. Tím spíš když se jedná o událost, která je přímo v rodině (Konstantin je kmotrem prince Williama a bratrancem prince Charlese, jehož otec princ Philipp sám pochází z řeckého královského rodu).
Mimochodem, v souvislosti s tím si uřízla ostudu spolupředsedkyně Konzervativní strany Sayeeda Warsi: V reakci na kritiku některých pozvaných hostů se vymluvila, že za seznam hostů přece není zodpovědná vláda, ale sama královna, což se ukázalo jako v naprostém rozporu s odmítnutím krále Konstantina – kdyby to skutečně bylo věcí královny, řecký král by odmítnut nebyl.
Kromě toho, že ohledy na řecké politiky jsou asi to poslední, co by mělo ovlivňovat oslavy královského jubilea ve Velké Británii, při odvolávání se na řeckou se nemůžu ubránit námitce: Jakou řeckou vládu proboha myslíte? Copak teď vůbec existuje něco takového, co by se dalo nazvat řecká vláda?
Článek vyšel také na webu Pro monarchii.
