Co jsme vlastně slavili 28. října?

28. říjen je dnes hlavním státním svátkem České republiky. Málokteré výročí je přitom tak rozporuplné a spojené s tolika pověrami a omyly, jako právě tento den.

Parte Českého království

Je ve zvyku mluvit o 28. říjnu jako o dni vzniku samostatného státu. Přitom by měla stačit špetka obecného přehledu, aby si člověk uvědomil, že český stát nevznikl roku 1918, ale o dobrých tisíc let dříve. Vždyť i dnes jsme hrdi na dějiny Českého království a největším Čechem si volíme krále Karla IV. To se dá opravdu těžko uvést do souladu s tvrzením, že náš samostatný stát vzikl až před 91 lety. Takže v roce 1918 byla pouze obnovena samostatnost státu, který byl v 18. a 19. století dočasně administrativně spojen v centralizovaném soustátí s dalšími zeměmi (přestože formálně Království české, Markrabství moravské a Vévodství slezské jako korunní země nepřestaly existovat nikdy).

Můžeme namítat, že byl tehdy nově vytvořen stát československý, který nikdy dřív neexistoval. Nešlo ale o žádné revoluční vytvoření nového státního útvaru na zelené louce, naopak v prvním zákoně nového státu (tzv. recepčním zákoně) se píše: „Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti; (…) Všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména obecní (…) prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení.“ Nový stát tedy právně navazoval na předchozí uspořádání. A protože Slováci do té doby žádný stát neměli, je zřejmé, že oddělením od Rakousko-Uherské říše mohl nový stát navázat pouze na Země Koruny České. Roku 1918 sice vznikl státní útvar v nové podobě, ale tato jeho podoba zase o dvacet let později roku 1938 zanikla. Společenství Čechů a Slováků v jednom státě (ochuzeném o Podkarpatskou Rus) sice pokračovalo i po válce, ale i to je dnes už skoro sedmnáct let minulostí. A mezitím se tu za těch 91 vystřídalo asi sedm různých republik, čili rok 1918 má se vznikem našeho současného státu společného opravdu jen málo.

Obecně oblíbeným omylem pak je také tvrzení, že 28. října 1918 vznikla republika. Takové výroky se znovu a znovu opakují a novináři, kteří se ani nesnaží ověřit si fakta, pak klidně píší takové věci, jako že 28. října slaví republika 91 let. Skutečnost je přitom taková, že 28. října byla sice vyhlášena samostatnost státu, ale ve výše zmíněném zákoně z toho dne se praví, že „státní formu Československého státu určí Národní shromáždění ve srozumění s Československou národní radou v Paříži. Orgánem jednomyslné vůle národa a vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní výbor.“ O republice ani slovo. Nový stát tedy neměl určenou státní formu. Ale jak píše historik Josef Pejřimovský, vzhledem k tomu, že všechny stávající zákony zůstávaly v platnosti, muselo se to logicky vztahovat i na Pragmatickou sankci, která určovala nástupnictví českých králů. Nový stát tedy, jakkoli se to dnes může zdát neuvěřitelné, byl podle vlastních zákonů v prvních dnech své existence královstvím a hlavou státu byl de iure stále král Karel.

Ještě pozoruhodnější je, že republika nejenže nebyla vyhlášena 28. října, ale ani později. Podle výše uvedeného zákona mělo státní formu určit Národní shromáždění. To se ale nestalo; o zavedení republiky a zrušení monarchie se nikdy nenechalo hlasovat. Při prvním zasedání Národního shromáždění dne 14. listopadu 1918 už byla republikánská forma státu prohlášena doktorem Kramářem za hotovou věc a dokonce ani nový prezident Masaryk nebyl zvolen žádným hlasováním. Nikdy nebylo hlasováno ani o sesazení krále či habsbursko-lotrinské dynastie z českého trůnu.

Jak sami vidíte, se vznikem samostatného státu a zavedením republiky to zdaleka nebylo tak jednoduché, jak se obecně traduje. Snad dnes, po devadesáti letech, konečně přichází čas, kdy se oprostíme od politických pohledů na dějiny a budeme pohlížet na historická fakta střízlivě, bez očerňování jedněch a glorifikace jiných. Práce českých historiků už takový trend naznačují, zbývá tak jen doufat, že si najde cestu i do obecného povědomí.