Libyjští povstalci postupují v boji proti vládním jednotkám a nejkrvavější z letošních arabských revolucí dál plní stránky novin. Jenže co bude s Libyí dál?
Zdá se, že svržení zrádného plukovníka Kaddáfího je už jen otázkou času, byť si dost možná ještě vyžádá těžkou cenu – není divu, že povstalci požádali svět o vojenský zákrok, který by mohl zkrátit utrpení občanské války. Co se ale stane, až Kaddáfího režim definitivně kapituluje?
V Tunisku měsíc po úspěšné revoluci vyšli lidé opět do ulic v rozčarování ze staronové vlády, která neodpovídá změnám, jaké si představovali. V Egyptě se garantem politických změn stala armáda, ale obavy Západu budí náboženští fundamentalisté z Muslimského bratrstva. Situace v Libyi je ale hodně specifická, povahou místního režimu, charakterem společnosti i nerostným bohatstvím, a málokdo si troufá odhadnout, jak se nakonec vyvine – ostatně ještě v době, kdy už byly nepokoje v sousedním Egyptě v plném proudu, málokdo z analytiků tipoval, že jim podlehne i pevně ovládaná Libye.
Vlajka Libyjského království
Improvizovaná monarchistická vlajka
Pro celou Libyjskou revoltu má symbolický význam vlajka, kterou opozice přijala jako svůj symbol. Protože Kaddáfího režimu se podařilo veškeré opoziční tendence během své vlády potlačit, neexistovaly v zemi žádné významné osobnosti, které by se mohly postavit do čela povstání; trojbarevná vlajka se tak stala "tváří" celé revoluce, kterou můžeme vidět ve všech větových médiích. Proč byla tato "nová" vlajka tak univerzálně přijata? Protože ve skutečnosti samozřejmě vůbec nová není a má pro Libyi dlouhou tradici. Jedná se o vlajku, kterou používalo Libyjské království za vlády krále Idríse as-Senussiho v letech 1951-1969 – v době, na kterou dnes mnozí Libyjci vzpomínají s nostalgií jako na období rozkvětu. Když se plukovník Kaddáfí pučem dostal k moci, vlajku změnil a po dalších úpravách zavedl známou čistě zelenou vlajku, kterou měl svět donedávna s Libyí spojenu. Libyjští emigranti ovšem používali stále původní vlajku království, která byla občas k vidění na demonstracích proti návštěvám Kaddáfího v západních státech a přirozeně ji přijali i odpůrci režimu v samotné Libyi. Mezinárodní pozornosti se této vlajce poprvé dostalo, když Libyjští diplomaté ve Stockholmu povolili její vyvěšení na budově velvyslanectví. A nyní je už prakticky jisté, že zelená vlajka zmizí ze stožárů spolu s Kaddáfího vládou a nad Libyí zavládne opět vlajka království. (viz Middle East Online: Libya's monarchist flag: a symbol of anti-Gathafi protest)
Mezi fotografiemi Kaddáfího obětí se na čestném místě uprostřed vyjímá král Idrís
Mladý Libyjec s fotografií krále Idríse
Samozřejmě že by bylo zkreslující Libyjskou revoluci považovat za jednoznačně monarchistické povstání či pokus o restauraci královské vlády. Z pohledu Libyjců jde především o vzpouru proti dusivému policejnímu státu a snahu získat dosud upíranou svobodu. Ale o vztahu, který mají běžní lidé k době Libyjského království i přímo k osobě krále Idríse, dostatečně svědčí jeho fotografie, které se objevují na mnoha místech v oblastech pod kontrolou povstalců. Ostatně není náhodou, že současné povstání vzešlo právě z oblasti Kyrenaiky a jejího centra Benghází, které byly vždy Kaddáfího režimem pokládány za nespolehlivé, neboť byly kdysi kolébkou monarchie a mají k ní dodnes blízký vztah. Za královské vlády vznikla Libye jako samostatný stát a dostalo se jí stabilní vlády a poměrně slušného rozvoje. Samozřejmě i tehdy existovaly v regionu obvyklé problémy jako korupce, ale v porovnání s tím, co přišlo předtím, dnes většina Libyjců vzpomíná na dobu království jako na zlatý věk. Král dokázal kmenově roztříštěné obyvatelstvo sjednotit a zastupovat národ jako celek, a zároveň respektovat odlišnosti.
Princ Muhammad as-Senussi
V těchto souvislostech je ovšem velmi zajímavé dozvědět se, jak k celé situaci přistupuje člověk, kterého se náklonnost Libyjců ke staré monarchii bytostně týká: Muhammad as-Senussi je synem Libyjského korunního prince a současnou hlavou královské rodiny. Jeho rodina žila dlouho v Libyi v domácím vězení a od roku 1988, kdy jim Kaddáfí povolil vycestovat, sídlí v Londýně. Princ Muhammad už dříve vešel ve známost jako organizátor protestů proti setkáním Kaddáfího se západními politiky. Když v Libyi vypukly protesty, předpověděl ve svém prohlášení pro agenturu Bloomberg brzký konec Kaddáfího režimu a byl také jeden z prvních představitelů Libyců, kdo veřejně vyzval mezinárodní společenství k intervenci za účelem rychlého zastavení násilí. V Interview, které odvysílala televize Al-Džazíra zdůraznil, že jeho současnou prioritou je zastavit zabíjení nevinných lidí, zatímco otázky budoucího uspořádání Libye přijdou na pořad dne později. Pro francouzský deník Le Figaro však uvedl, že pokud Libyjci projeví zájem o obnovení monarchie, je jim k dispozici a sám sebe nabízí jako možné zastřešení všech opozičních skupin. Dopřát sluchu chce všem kromě militantních islamistů a podporuje jako řešení Libyjské situace obnovení staré ústavy 1951, která vymezovala Libyi jako konstituční monarchii.
Znamená to, že se Libye dočká v dohledné době obnovení monarchie? To teprve ukáže čas, nicméně faktem je, že státy jako Marocké nebo Jordánské království dávají dobrý příklad, jehož následování by mohlo být tou nejlepší cestou, kterou by se Libye mohla vydat.
Článek vyšel také na webu Promonarchii.cz.
