Podle lednového sociologického výzkumu CVVM na téma pravomocí a způsobu volby prezidenta mají občané zcela jasný názor na to, že v čele státu má stát osobnost mimo politické strany (jenom se naši výzkumníci jako obvykle "zapomněli" zeptat respondentů, jestli vůbec chtějí mít v čele státu prezidenta – přestože ve značné části vyspělých států tato zdánlivá samozřejmost neplatí).
způsob volby hlavy státu v Evropě
Více než polovina obyvatel si tedy přeje, aby nejvyšší představitel státu byl nezávislou osobností a nikoli představitelem některé politické strany. Přičemž téměř pětina (19 %) si přeje člověka zcela z mimopolitické sféry, zatímco 37 % by rádo člověka s politickými zkušenostmi, ale stojícího mimo strany. Zároveň další výsledky naznačují stoupající trend podpory vyšších pravomocí prezidenta.
Jak je vidět většina obyvatel Českých zemí si uchovává zdravý rozum a cítí potřebu aby nad politickými stranami stál někdo, kdo není prodlouženou rukou některé z nich a naopak má možnost stranické boje usměrňovat. Jenže se tu ve vzduchu vznáší jistá otázka: Co to vlastně znamená, že je politik "mimo strany"? A při přemýšlení nad odpovědí se vynořují další otázky: Stačí, když daný kandidát ze své bývalé strany vystoupí? Nebo musí být po delší dobu nestraníkem? A co když ho třeba jeho bývalá strana uctí nějakou čestnou funkcí nebo si dokonce v názvu ponechá jeho jméno? Je i tak prezident dostatečně mimostranický? A co když vyjednává podporu politických stran pro své zvolení? Stále je dostatečně nezávislý?
Smutnou skutečností je, že volený politický představitel až na mimořádné výjimky těžko může těmto požadavkům na nestranickost někdy dostát. Když se rozhlédneme po evropských republikách, snadno zjistíme, že naprostá většina prezidentů, ať už byli voleni občany či parlamentem, byla vždy spojena s některou z významných politických stran. Není právě tohle dobrý důvod rozhlédnout se i po těch evropských státech, které republikami nejsou, a zamyslet se nad praktickým významem parlamentní monarchie?
zdroj: Tisková zpráva CVVM (pdf)
Článek vyšel také na webu Promonarchii.cz
