Arabské nepokoje už dlouho spolehlivě plní zpravodajství. Politickými oběťmi zatím byli hlavně prezidenti, Bahrajňané prý ale volají po svržení království. Procitlo v této tradiční zemi náhle republikánství?
znak Bahrajnského království
Podle všeho vůbec ne. Státní zřízení se tu spíše stalo rukojmím v nábožensky motivovaných sporech. Bahrajn, kdysi bašta nestoriánského křesťanství, je dominován muslimskou populací, která se však dělí na sunnitskou a šíitskou část. Sunnité představují vládnoucí třídu a z nich pochází také královská rodina, zatímco šíité reprezentují sedmdesátiprocentní většinu obyvatel. Přes toto výrazné rozdělení populace je Bahrajn tradičně tolerantnější než ostatní státy Perského zálivu: Vedle mešit je tu možné narazit i na křesťanské kostely a hinduistické chrámy, což je třeba v Saúdské Arábii nemyslitelné; když se roku 1981 íránský režim neúspěšně pokusil zneužít bahrajnskou šíitskou populaci ke svým mocenským účelům a převratem nastolit teokracii, narozdíl od podobných pokusů v jiných zemích Perského zálivu nebyli bahrajnští viníci popraveni, ale pouze uvězněni, často na poměrně krátkou dobu. Bahrajn také na rozdíl od sousedních emirátů nespoléhá pouze na bohatství z ropy, ale už dlouhá desetiletí rozvíjí další odvětví ekonomiky, což přineslo ovoce v podobě sílící střední třídy. Tradiční bahrajnský pluralismus byl podpořen politickými reformami krále Hámida ibn Ísa al-Chalífy a přijetím nové ústavy v 14. února 2001. Tímto uvolněním ovšem zároveň dostaly více prostoru islamistické síly jak z šíitského, tak sunnitského tábora, kterým víc než o pluralismus jde o prosazení vlastního zájmu. Zároveň ovšem, přes ústavní reformy, zůstala stále většina moci v rukou členů vládnoucího rodu a někteří zodpovědní činitelé zneužívali svou moc k potlačování opozičních představitelů. Snad právě z těchto důvodů se o Bahrajnu mluví mezi státy Perského zálivu jako o nejnáchylnějším k podlehnutí vlně arabských protestů.
Právě k desátému výročí přijetí bahrajnské ústavy byla svolána pokojná demonstrace v hlavním městě za větší podíl na moci pro šíitskou většinu. Nešťastný zásah policie, který měl několik obětí ale protestující radikalizoval, takže místo změny vládní politiky nebo osoby v křesle premiéra se mezi nimi začaly ozývat hlasy po sesazení celé sunnitské královské rodiny, která panuje v Bahrajnu už asi dvě stě let, a nastolení šíitské vlády (nutno ovšem říct, že o změně z monarchii na republiku žádné vyjádření demonstrantů výslovně nemluví). Jenom čas ukáže, jestli liberální politické reformy současného krále posílily svobodu v Bahrajnu, nebo ji podkopaly. Byla by ovšem škoda, kdyby Bahrajn na své reformní kroky v porovnání se svými sousedy doplatil svržením vlády a revolucí. A jistě málokdo by si přál, aby spontánní protesty místních obyvatel vedly k uskutečnění toho, co se nepovedlo zosnovanému puči v roce 1981 – přivedení ostrovního státu pod vliv Íránu.
Článek vyšel také na webu Promonarchii.cz
Zdroje:
