Tak jsme si zvolili. 32 % lidí volilo aroganci, populismus a pomluvy, 27 % naději na změnu ke slušnosti a nejlepšího výsledku 41 % dosáhla jako obvykle strana nevoličů, kterým je jedno, jaký politický styl bude naši zemi v následujících letech reprezentovat.
Nevadí mi v prvé řadě to, že bude prezidentem ten strejda z Vysočiny (i když to mi taky vadí dost, když uvážím všechny souvislosti); ono pokud nedojde k nějakému velkému průšvihu, tak to pořád nebude horší, než těch uplynulých deset let v Klausem. Možná přibude na Hradě sprostot, vulgárnosti, a otevřených urážek, možná ubude ostud v Evropské politice. Možná. Každopádně zůstává u vesla stejná parta parta jako dosud, byť se tu načas rýsovala šance na to, že by se něco mohlo změnit a že bychom snad mohli překročit stín opoziční smlouvy a celého s tím souvisejícího stylu politiky posledních dvaceti let.
Co mi ale vadí nejvíc, je to, jakým způsobem k tomu vítězství došlo. Kdyby se rozhodovalo na základě skutečných politických témat, na základě rozdílů, které jsou skutečně relevantní pro funkci prezidenta, a většina lidí by po zralé úvaze usoudila, že Miloš Zeman nás bude reprezentovat lépe než Karel Schwarzenberg, sice by mě to mrzelo, ale respektoval bych to. Umět přiznat porážku je důležité. Ovšem za podmínky, že se souboj vede čestně.
Nicméně nad takovou špinavou kampaní, jaké jsme byli v posledních dnech svědky, zůstává rozum stát. A ještě víc nad tím, kolik lidí se jí nechalo ovlivnit. Můžete stokrát poukazovat na to, že mládež volila knížete jenom proto, že to bylo "in", ale pořád je to lepší, než když opačná strana postavila svou kampaň na pomluvách, na lžích a na aroganci (neříkám, že se stoupenci Schwarzenberga tu a tam nedopustili něčeho neslušného, ale druhá strana v tom zcela nesrovnatelně vedla).
Když člověk z reportáží slyší, jaké argumenty uváděli mnozí voliči Miloše Zemana, jako „Aspoň je to Čech, toho Rakušáka na Hradě nechci,“ nebo „ty volíš toho Sudeťáka? Husity na tebe!“ není pochyb, že pomluvy padly na úrodnou půdu.
Smutné je i to, že 41 % lidí otevřeně deklarovalo, že je jim jedno, kdo je bude reprezentovat. Uznávám, že pro to mohli mít své důvody, ale měli bychom se zamyslet nad tím, co to o naší politice vypovídá.
Je mi špatně nikoli z toho, že bude prezidentem Miloš Zeman, ale z toho, jakým způsobem svého vítězství dosáhl. Z toho, co všechno jsou někteří lidé schopni udělat pro získání moci. Když byl volen Václav Klaus, tak i přes všechny nechutnosti v parlamentu jsme si moli říkat, že se nás to vlastně tolik netýká, umýt si nad tím ruce a třeba se tomu i od srdce zasmát. Teď se ty nechutnosti týkají nás všech. Bojím se přemýšlet nad tím, co to znamená...
