Jako zpravodaj Evropského parlamentu jsem na jednání Výboru pro zaměstnanost a sociální politiku v pondělí 5. prosince 2011 v Bruselu představil svůj návrh zprávy k návrhu novely Nařízení o koordinaci sociálních systémů.
Cílem Nařízení o koordinaci sociálních systémů je zajistit, aby pracovníci, kteří migrují v rámci členských zemí EU, byli za všech okolností pokryti systémem sociálního zabezpečení. Pracovníci mají právo znát svá jasná práva a povinnosti. Současně nesmí být nuceni platit příspěvky ve více zemích zároveň. Nařízení se týká nejen občanů členských států EU, ale i osob bez státnho občanství a uprchlíků, vztahuje se na zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné.
Jistota sociálního zabezpečení je vedle jistoty dostupné zdravotní péče (kterou jsme nedávno řešili přijetím Směrnice o právech pacientů při přeshraniční zdravotní péči) důležitou podmínkou pro volný pohyb osob ve společenství. Volný pohyb pracovníků, kteří si hledají práci bez omezení ve všech členských zemích, je jedním ze základních pilířů Evropské unie a současně nástrojem udržení naší konkurenceschopnosti. Nejde jen o to, aby si pracovníci hledali práci, ale současně aby zaměstnavatelé našli své zaměstnance.
Projednávaná novela Nařízení byla předložena Evropskou komisí. Reaguje na probíhající modernizaci sociálních systémů v jednotlivých členských zemích a změny jejich vnitrostátních předpisů. Reaguje také na rozhodnutí Soudního dvora EU, podle kterého jsou v současnosti některá práva pracovníků narušena. Jedním z cílů návrhu je i zjednodušení předpisu a vyjasnění některých pojmů.
Návrh novely se soustředí na tři hlavní oblasti:
Koncept podstatné části činnosti dává jasná pravidla jak postupovat, když podstatná část činnosti pracovníka probíhá v jiném členském státě, případně ve více jiných členských státech, než je domovský stát pracovníka. Stanoví se, kde v jednotlivých i složitých případech pracovník odvádí příspěvky a dostává dávky.
Sídlo či místo podnikání pro členy leteckých posádek je reakcí na situaci některých leteckých společností. V případě leteckého personálu není snadné určit, ve kterém státě vlastně pracují. Návrh proto zavádí koncept “mateřského letiště” jako kriterium pro určení sídla podnikání a tedy místa sociálního pojištění.
Osoby samostatně výdělečně činné v některých zemích mají a v některých zemích nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti, když skončí svou samostatnou činnost. V některých zemích mají takový nárok jen některé OSVČ. Návrh Komise zavádí jasná pravidla pro tyto situace, pokud se jedná o příhraniční činnost.
Mým cílem je připravit takový návrh, který by přinesl srozumitelné řešení a vedl by k přijetí novely v prvním čtení. Podmínkou toho je shoda Evropského parlamentu a Evropské rady. Právě proto pečlivě sleduji již rok trvající projednávání tématu v Radě. Projednávání není jednoduché, dlouho stála vedle sebe řada různých navzájem neslučitelných stanovisek členských zemí. Polskému předsednictví se však podařilo 1. prosince 2011 prosadit obecný přístup, který podpořily všechny členské země.
Budu navrhovat, abychom zavázali Evropskou komisi přezkoumat po dvou letech fungování nařizení v praxi a pokud to bude třeba, předložit návrh další novely.
Jsem přesvědčen, že tato mimořádně komplikovaná norma, která přes svůj technický charakter má stále větší bezprostřední dopady do života stále více občanů členských zemí, bude po své novele srozumitelnější a lepší než před ní.
