Šero, drobně mží, prosolenou břečku ze silnice zvedá každý předjížděný kamión a oslňující světla protijedoucích aut jedno za druhým. A stěrače namísto aby stíraly, trucovitě rozmazávají a rozmazávají. Každý řidič dobře ví, jak moc je to nepříjemné.
Moje pravidelná pondělní cesta Praha Štrasburk, kterou absolvuji každý měsíc již osmým rokem a trvá okolo šesti hodin, ztratila tentokrát díky rozmazávajícím stěračům velkou část své romantiky. Ba změnila se v muka. A tak jsem se rozhodl, že zpět ve čtvrtek pojedu již s novými stěrači.
V úterý ráno jsem v malém hotýlku v německém Kehlu, kde bydlím pravidelně již osm let, požádal sympatickou paní majitelku o pomoc. S nepředstíranou lítostí mi sdělila, že v jejich městečku servis BMW není, ale doporučuje mi vyzkoušený autoservis nedaleko od hotelu. Ráda mi tam zavolá a výměnu stěračů dohodne. Není to přeci nic složitého, že?
Během dopoledne přichází do mé kanceláře první email z hotelu. Paní majitelka na výměně stěračů pracuje. Servis žádá kopii technického průkazu od vozidla. Posílám. Druhý email. Hotel samozřejmě umí naskenovaný dokument přečíst, ale autoservis ne. Prosí proto o zaslání kopie technického průkazu faxem. Neptám se, proč si v hotelu kopii nevytisknou, a bez reptání odesílám kopii technického průkazu faxem.
Hotel nás obratem ujišťuje, že nové stěrače budou v servisu ve středu připraveny.
Ve středu snídám dříve než obvykle, abych stihl výměnu stěračů před zahájením jednání. Ptám se recepčního v hotelu, zda jsou stěrače skutečně v servisu připraveny. Milý mladý muž radostně konstatuje, že skutečně slyšel o tom, že některý z hostů shání nové stěrače. Ochotně mi doporučuje autoservis - ulevilo se mi, že stejný, jako včera paní majitelka.
Prosím recepčního, zda by do servisu mohl zavolat a ověřit, že jsou stěrače připraveny. Po delší diskusi se servisem mne recepční žádá o poznávací značku mého vozidla. Potlačím údiv a SPZ mu nadiktuji. Předá ji do servisu a po chvíli čekání se společně dozvídáme, že takové auto v servisu nemají... To mne nepřekvapuje, protože moje auto stojí před hotelem a v servisu nikdy nebylo.
Když jsme si to vysvětili, žádají ze servisu kopii technického průkazu. Mají ji mít. Recepční si náhle vzpomněl, že u faxu v recepci nějaká taková kopie leží - a ejhle, je to ta moje. Společně ji tedy, pravděpodobně znovu, faxujeme do servisu. Obratem nás ujišťují, že mohu přijet, výměna stěračů je otázkou pár minut.
Vyrážím tedy pln důvěry ve fungující německé služby do nedalekého autoservisu. Vítá mne zkušený a vlídný mechanik. Představuji se, jsem host z hotelu. Mechanik nejen že nikdy neslyšel o mě, ale neslyšel ani o mém hotelu (vzdáleném cca 400 metrů). Pochopitelně nemá ani tušení o nějakém faxu či telefonátech a žádá mne - o technický průkaz. Kopie z faxu, kterou mám zmuchlanou v kapse, mu evidentně nestačí. Sice bych měl chuť praštit dveřmi, ale vzpomínka na rozmazané přední sklo je příliš živá. Vracím se do auta, vyhledám technický průkaz a předkládám jej úředníkovi - mechanikovi.
Rozvážný muž zralého věku soustředěně hledá v počítači, aby mi sdělil, že potřebné stěrače BMW na skladě nemají. Prý by bylo bývalo lepší, kdybych dal vědět alespoň den předem, byli by je bývali ochotně objednali, kdyby to věděli dopředu. Takhle budu muset vyhledat značkový servis BMW. Potlačuji v sobě důstojnost spotřebitele, vědomého si svých práv. A nejen tu. Žádám o informaci, kde takový servis je, když jej v jejich městě nemají (jak již vím od majitelky hotelu). A zase překvapení - servis BMW samozřejmě v městečku mají, a to skoro za rohem!
Pln naděje vyrážím do značkového servisu. Poučen předchozím vývojem vcházím do servisu s technickým průkazem v ruce a předkládám jej technikovi s žádostí o výměnu stěračů. Technik mne viděl přijíždět, žádný průkaz nebo číslo vozidla nepotřebuje, stěrače na tento model jsou přece všechny stejné, ne? Zaplatím na pokladně a Hans mi mezitím nové stěrače namontuje.
Překvapeně zírám, ochotně platím a během minuty si s Hansem, očividně spokojeným pracujícím důchodcem, společně zavzpomínáme na staré dobré časy, kdy stačilo ve stěračích vyměnit gumičku za pár korun či marek. Jó, tehdy bylo všechno jednodušší…
Odjíždím do práce s hřejivým pocitem vítězství. Opět člověk zvítězil nad neznámou, temnou silou, tentokrát nad službami. Jak silný by byl asi pocit takového vítězství v zemi s méně organizovanými občany než je příslovečně akurátní Německo...
