Woke ideologie cíle má. Postupuje podle - a zahrnuje - "Kritickou teorii", která má marxistický základ a nikdy se stanovování cílů nebránila (stejně jako Frankfurtská škola, kde se CT nejvíce rozvíjela). Kritická teorie, Kritická teorie ras a Intersekcionalita mají jednoznačně definovaný cíl: rozvrat tradičních hodnot, které jsou vnímány jako nástroj útlaku cestou relativizace řádu a pravdy - důležitější je "living experience" než pravda, resp. objektivní pravda musí ustoupit morální správnosti (viz prohlášení třeba AOC).

To, že UI, kteří se právě na vysoké škole od svých woke profesorů, neví k čemu vlastně slouží, neznamená, že to nevědí ti profesoři.

Dost napovídá například změna přístupu Číny k tomuto tématu, stejně jako třeba podpora AJ+ z blízkovýchodních peněz.

Je to útok na kulturu. Pokud není kohezní kultura, není kohezní společnost. Pokud jsou priority relativní, nikdo je nebude motivován bránit.

Jako vždy výborně připravený článek. To se s mnoha zdejšími afektovanými slátaninami na bázi předsudků nedá srovnávat. Pro mě je situace poměrně jasná. Pár pitomců s pohnutou myslí a vykolejenou šiškou kazí snahy homosexuálů o narovnání jejich situace. Neznám jich příliš a o mnoha asi ani nevím, ale žádný z nich které znám tato hnutí nepodporuje. Příliš snahy škodí a tohle je ukázkový příklad.

Perfektní článek. Plus karma.

Vzal jste to správně zeširoka a v souvislostech , nikoli obecně reflektovaných. Naznačujete, že úvaha může být označena konspirací, ale v minulosti se již mnohokrát ukázalo, že časem byly tzv. konspirace potvrzením minulé reality. Nejdůležitějším sdělením je konstatování, že se jedná o nestruktuální řízení, jenže mnohým tato informace není pravděpodobně jasná, a to je škoda.

Ač jsem šťastně ženatý již 24 let a mám dva téměř dospělé syny, necítím se jakkoli ohrožen případným manželstvím stejnopohlavních párů a nemám problém s případnou adopcí dětí stejnopohlavními rodiči, pokud bude plus mínus garance, že se jim (dětem) něco špatného nepřihodí...

A myslím si, že je pravděpodobnější, že adoptované děti budou dobře vychovávány a zahrnuty dostatečnou "adoptivní" rodičovskou láskou, když už neměly štěstí na vlastní rodiče (omlouvám se tímto sirotkům a jejich zemřelým rodičům, ty jsem na mysli ve svém hodnocení nedostatečné rodičovské lásky pochopitelně na mysli neměl).

Přiznejme si - je pro dítě lepší vyrůstat v nějakém děcáku, který je nepřipraví na záležitosti běžného života, kteréžto záležitosti běžně odkoukají od svých rodičů? (mám na mysli např. vztah k penězům, že se peníze vydělávají povětšinou prací, že na vše nejsou peníze ihned a tak) nebo je lepší mít rodiče adoptivní (i třeba stejnopohlavní, ale prověřené a hlavně milující)?

Navíc ani děti z běžných poměrů nemají garantovánu dostatečnou výchovu, i ony se občas stávají obětmi či svědky domácího násilí... nejsem si vědom, že by se vztahy mezi stejnopohlavními jedinci nějak významně v tomto ohledu lišily od vztahů ženy a muže (spíše bych očekával větší "Itálii" u ženy a muže než u leseb či gayů).

Já bych to zkrátil do jednoho souvětí "Když se lidé nudí, vymýšlejí blbosti"

Mladí lidé chtějí, jako každá předešlá generace, spasit svět. Tudíž si vyberou něco, na čem by se realizovali. Dříve na to lidé neměli moc peníze, tudíž snahy o změnu světa byly přenechány bohatým a chudí byli nuceni hodně rychle přehodit výhybku.

V současné době se mladí lidé chytají stejně hloupě znějících blbostí jako generace před nimi, ale už mají čas se v tom realizovat.

Další věcí je, že lidé chtějí být hodní. A jestliže nějaká ideologie zní hodně, pro mnohé lidi je těžké jí odporovat

V neposlední řadě, lidé potřebují víru. A to říkám jako absolutní beznaboh. Takže víru v boha nám nahradí LGBT, zelené náboženství, komunismus a nebo fanatický ateismus

Přesně tak...Moderní člověk nemusí řešit existenční potíže, nehrozí mu hladomor ani válka (alespoň ne aktuálně). Problém je, že různé individuality se nedokáží smířit se svou bezvýznamností. Myslím tím obecnou bezvýznamnost ve smyslu, že každý je nahraditelný. Chce tady něco zanechat, chce změnit svět. A každý tak činí podle svých omezených možností. K podobnému jevu dochází všude, uveďme příklad školství. Je spousta lidí, kterým extrémně vadí třeba známkování. A chtějí ho za každou cenu zrušit. Známkování funguje již velmi dlouho, někdo z toho získá pocit, že co existuje dlouho, je zastaralé a je třeba to změnit. Jako argument použijí vzor - skandinávské země. Ano, ty mají (alespoň v rámci Evropy) velmi kvalitní školství, nicméně podstata tohoto úspěchu nespočívá na neexistenci známkování, to je jen jeho bezvýznamná součást. Někteří podobně lpí na ještě větších malichernostech, například typu fontu, který se má vyučovat apod. Je to prostě fixace lidí na iracionální cíl a touze po změně za každou cenu, ačkoli tato změna nemá praktický význam.

Výborně napsáno, karma.

Adopci gayům umožňuje 14 států EU, manželství 12 států, v českém mentálním středověku tahle témata okamžitě vzbudí celonárodní pozdvižení. Takže co se týká těch LGBT fází, Česko se ještě přes tu první, oprávněnou, nedostalo a zdá se, že dokud nejstarší generace nevymře, nikdo s tím nehne.

Vy ovšem stavíte na dvou předsudečných premisách:

- že umožnit homosexuálům adopce je pokrok

- že vést o tom polemiku je pozdvižení

Obojí jak z učebnice o programovém fanatismu.

Pokračování:

Píšete: "Ale myslím, že pro začátek úplně stačí, když si budeme vědomi, že je v pohodě možné vnímat všechny lidi jako potenciálně rovné, soucítit s gayi, lesbami a trans lidmi, a přitom vystupovat proti hydře LGBT aktivismu a jeho ideologickým excesům." Co to je potenciálně rovní? Pokud uznáváte rovnost lidí, pak může jít jedině o rovnost před zákonem, a především jde o přiznání stejných práv všem lidem. Gayové, lesby a trans lidé určitě nepotřebují soucit, ale právě přiznání rovných práv. Jenže právě tomu se zrovna vy (samozřejmě zdaleka nejen vy) bráníte), a místo toho bojujete proti domnělým hydrám. Nemusíte proti ničemu takovému bojovat vůbec. Zbavte se předsudků a dívejte se na gaye, lesby a trans lidi jako na rovné, rovnost jim přiznejte a ta vaše hydra časem zmizí. Bez ohledu na to, kolik shromáždíte příkladů proti LBGT hnutí, tyto menšiny rovné postavení nemají v důsledku přežívajících předsudků většinové společnosti. A právě toho využívá zrovna LBGT hnutí k vytváření různých excesů a odvádění pozornosti od svých ideologických cílů. Pokud jim třeba vy na to budete skákat a psát sáhodlouhé texty motivované předsudky a protkané mylnými představami, nikam to nepovede.

A na závěr otázka: Proč si myslíte, že boj za práva menšin je výhradně levicová záležitost?

Až je mi trochu pana Čábelky líto, takovou si s tím dal práci...

Ne, není mi ho líto. Počítal možná s tím, že sklidí potlesk od lidí, jako jsou ti, kteří "omínusovali" Vaši analýzu. A nespletl se. Ono principiálně není nic špatného se v rámci vlastních postojů vyjádřit negativně k LGBT aktivismu. Kdyby pan Čábelka vyjádřil jen své vlastní negativní emoce, možná by ten článek neměl smysl, ale těžko by to mohl někdo zpochybnit. Jenomže autor začal filozofovat, což by ještě šlo, ale také počal své emoce a názory zakomponovávat do svých rádoby filozofických analýz a postulátů, které povýšil na axiomy, a to si vzal poněkud velké sousto. Kdyby to byl Kant, asi bych mu to odpustil, a vy možná také, ale myslím si, že kdyby pan Čábelka Váš komentář pokorně přijal a na jeho základě prodělal určitou sebereflexi, mohlo by ho to někam posunout.

Tvrdíte: "LGBT není hnutí, LGBT je ideologie." To je ale nesmysl. Ideologie je propracovaná soustava myšlenek, a teď mi prozraďte, jak by se hnutí, které tvoří fyzičtí lidé, mohlo stát soustavou myšlenek? Pokud byste napsal, že se LGBT hnutí neřídí ani tak zájmy menšin, které se snaží zastupovat, ale ideologií, bylo by to něco jiného. Pak byste ovšem musel specifikovat tu ideologii. Jenže to vy zjevně nedokážete, jak je patrné z třech vašich textů.

Tvrdíte: "A každá ideologie je jen zjednodušené, sekulární náboženství." To je opět nesmyl. Náboženství zbavené boha se jistě může stát ideologií. Avšak ideologie se nemůže stát náboženstvím, protože postrádá boha (božstva), postrádá transcendentální prožitek boha, který je například pro křesťanské věřící (ale nejen pro křesťany) zcela zásadní. Jakákoli ideologie může vzývat pouze modly, ale ne boha, proto nemůže být ideologie náboženstvím. Z toho plyne, že výraz "sekulární náboženství" je oxymóron. S tím souvisí další vaše tvrzení: "Tím, že nekriticky a bezmyšlenkovitě podporujeme LGBT, se stáváme hlasateli nového náboženství." To určitě ne. Jenom matete pojmy.

Tvrdíte: "Když budeme hrdě ale slepě pochodovat s duhovými vlajkami dál a dál, hrozí, že se začneme dostávat do konfliktu s jinými ideály. Včetně ideálů velmi cenných, které bychom si neměli nechat vzít. Třeba s ideálem demokratické společnosti, která nemůže existovat bez svobody projevu. Nebo s ideálem tradiční rodiny, kde se tátovi říká táta a mámě máma..." Když mluvíte o ideálu demokratické společnosti a v souvislosti s ním o svobodě projevu, pouštíte se na velmi tenký led, protože tyto dva pojmy právě procházejí vlivem masivního nástupu internetu a informačních technologií bouřlivých vývojem. A to, co označujete za tradiční rodinu, je pouhý mýtus vytvořený odpůrci homosexuálních manželství a adopcí dětí homosexuálními páry. Tradiční rodina je totiž sociologický pojem a označuje rodinu předindustriální a jejím protipólem je rodina moderní. Pokračování.

Dobrý den, dejme mi čas, budu na vašimi argumenty přemýšlet. Díky.