- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
„Piráti jsou neomarxisti, fanatici a největší ohrožení země“, pronesl před vánocemi premiér Babiš. „Nálepkovat Piráty jako neomarxisty považuju za ubohost pana premiéra“, nedal se předseda Pirátů Ivan Bartoš.
Neomarxismus je v poslední době frekventované téma. Přou se o něm nejen politici, ale i filosofové a novináři (zde, zde nebo zde).
Jenže co to ten neomarxismus vlastně je :-O?
Kdo to ví, ať zvedne ruku. Otázka, co je to neomarxismus, totiž není zrovna z kategorie jednoduchých. Neomarxismus ani zdaleka není jasně definovaný, kompaktní a sourodý filosofický směr. Je to mnohem spíše široký ideologický deštník, přikrývající řadu teorií a názorů, místy dost rozbíhavých nebo dokonce protikladných. Navíc není možné najít konkrétní osobu, kterou by bylo možno označit za vůdčího ideologa neomarxismu — žádný Marx a Engels v neomarxismu nejsou. Nevím dokonce ani o žádné knize, která by se neomarxismem v celé jeho šíři detailněji zabývala a která by přehledně shrnovala jeho základní teze.
A tak jsem si dal tu práci a zkusil dát dohromady teze, které neomarxismus jako ideologii charakterizují. Nedělám si názor ani na úplnost, ani na stoprocentní bezchybnost — rozhodně jsem nebyl ochoten tím strávit víc, než pár dní, takže se volky nevolky dopouštím obrovského zjednodušení. Ale o to vůbec nejde. Jde o to, že někde se musí začít a jakýkoliv začátek je lepší než situace, kdy jedna strana druhou častuje ideologickými nálepkami a ani jedna z nich pořádně neví, co ta nálepka vlastně obnáší. A neví to ani přihlížející a naslouchající.
Nejde ani o to, jestli ty teze, které jsem sebral, jsou skutečně neomarxistické nebo s neomarxismem třeba neprávem, ale často spojovány. Pro praktické použití nejde ani tak o ideologickou čistotu, jako spíše o faktickou asociaci. Pokud si tedy nějaký segment společnosti myslí, že v neomarxismu jde o něco, co fakticky vzato není tak úplně pravda (anebo je to vytržené ze souvislostí apod.), nijak zvlášť to nevadí. Není důležité, jak neomarxismus definují filosofičtí puristé v zaprášených kabinetech humanitních univerzit, ale spíš to, co si o neomarxismu myslí politici, novináři, média a společnost jako celek.
Ještě, než se k těm tezím dostanu, je ale potřeba krátký historický exkurz. Neomarxismus je důsledkem pokusů západních levicových intelektuálů rehabilitovat marxismus poté, co se nade všechny pochybnosti ukázalo, že v praxi ostudně selhal. Jeho praktická aplikace — a to začínali vidět všichni, i ti nejzarytější levičáci — totiž všude bez výjimky, v SSSR, Číně, Kubě, Vietnamu, Venezuele atd. vedla nejen k neefektivní výrobě a pádu životní úrovně, ale hlavně obrovským ztrátám na životech. Druhá hádanka, které západ čelil, souvisela s Marxovým očekáváním, že se komunistické revoluce přeženou celým světem, zejména zeměmi s nejrozvinutějším kapitalismem čili Británií, Francií a USA. Jenže ono se tak nestalo a nebylo zcela zřejmé proč. Třetí důležitá historická souvislost je nástup tzv. postmodernismu, který vnesl do západních intelektuálních kruhů pluralitu názorů a otřásl tradičními představami o nadřazenosti západní kultury.
Tolik k historickým souvislostem a teď už k oněm slíbeným ideovým tezím neomarxismu, které jsem dal dohromady (zdroje uvádím na konci článku):
ŽIVOT JE BOJ O MOC: Život je hra s nulovým součtem, vždy musí někdo vyhrát a někdo prohrát. Určujícím motivem lidí je touha po moci. Ochota lidí spolupracovat a další motivace (sex, sebeaktualizace, ekonomické motivy atd.) jsou druhořadé.
HISTORIE JE PŘÍBĚH UTLAČOVATELŮ A UTLAČOVANÝCH: Lidskou historii je možno vykládat jak sérii vítězství různých národů a různých skupin v rámci národů. Vždy byl někdo u moci a někdo podrobený. Ti první jsou označováni jako utlačovatelé (opressors), ti druzí jako utlačovaní (opressed). Třídní boj mezi buržoazií a dělnickou třídou je pouze jednou z konkrétních variant tohoto obecného schématu.
LIDÉ JSOU ZLÍ A SOUPEŘIVÍ: Ten boj stále trvá: soudobá lidská společnost je džungle, v níž si neustále jdou po krku různé vlivové skupiny. Ten boj je vyhrocený, otevřená komunikace a konsensus jsou v podstatě nemožné. Lidé jsou spíše zlí a soupeřící, než z podstaty dobří a navzájem si pomáhající.
HIERARCHIE VYCHÁZÍ Z MOCI: Jakékoliv organizační struktury a společenské hierarchie jsou vlastně mocenskými pyramidami, kde skupina, která je nahoře, utlačuje a krátí na právech skupiny, které jsou dole. Moc je hlavním základem všech hierarchií.
VĚTŠINY UTLAČUJÍ MENŠINY: Rozdělení moci má mnoho podob, zdaleka nejde jen o buržoasii, která utlačuje proletariát. Typické je utlačování menšin většinami.
NEKONEČNÝ POČET ROVNOCENNÝCH PERSPEKTIV: Každou záležitost je možno posuzovat z nekonečného počtu plně srovnatelných perspektiv neboli úhlů pohledu. Nelze upřednostnit jeden pohled před ostatními.
HISTORII PÍŠÍ UTLAČOVATELÉ: Je mnoho srovnatelných výkladů historie. Ten, který převládá, je úhlem pohledu skupiny, která je aktuálně u moci. Žádná objektivní historie neexistuje, nemá smysl mluvit o historických kořenech. Minulost je nepodstatná.
OBJEKTIVNÍ REALITA NEEXISTUJE: Realita sama je konstruktem, souborem názorů. Objektivní realita neexistuje, stejně jako neexistuje absolutní Pravda, Dobro nebo Krása. Co je Pravda, Dobro a Krása určuje skupina, která je u moci.
KULTURA JE KONSTRUKT: Také kultura je konstruktem, tedy vlastně skládankou libovolných tezí, zvyků apod. Kulturu je možno rozebrat, dekonstruovat, a složit v něco nového. A lepšího.
ŽIDOVSKO-KŘESŤANSKÁ KULTURA JE PRODUKT PATRIARCHÁLNÍ NADVLÁDY BÍLÉHO MUŽE: Západní kultura, tj. kultura stojící na židovsko-křesťanských hodnotách, je vedlejším produktem dlouhodobé nadvlády aktuální skupiny utlačovatelů, tedy patriarchální nadvlády bílého muže. Pokud se má společenské uspořádání změnit, je nutno dekonstruovat židovsko-křesťanskou kulturu.
VĚDA JE PRODUKT PATRIARCHÁLNÍ NADVLÁDY BÍLÉHO MUŽE: I sama věda je produktem patriarchální nadvlády bílého muže, stejně jako jedním z nástrojů, který tuto nadvládu pomáhá udržovat. Používání exaktních vědeckých postupů — včetně vědeckého důkazu, že nadvláda bílého muže existuje — je tedy vlastně přitakání aktuálnímu mocenskému pořádku.
LIDÉ MAJÍ NEOMEZENOU SVOBODU: Protože vše je jen konstrukt, nikdo nemá nikomu právo říkat, co má dělat a jak má žít. Lidé mají neomezenou svobodu žít podle svého uvážení. Anarchie a sexuální nespoutanost nejsou překážkou. Heslem doby je „Just do it“, “Do it your way“, „If it feels good, do it“. Laissez-faire na steroidech.
ABSOLUTNÍ MORÁLKA NEEXISTUJE: Každý je sám sobě jedinou autoritou, absolutní morálka neexistuje.
ČLOVĚK JE KONSTRUKT: I člověk sám je konstruktem. I tak základní věci, jako je pohlaví, jsou mnohem spíše souborem stereotypů, návyků a společenských zvyklostí než biologicky podmíněnou daností.
VŠICHNI MAJÍ ABSOLUTNĚ STEJNÁ PRÁVA: Všichni lidé jsou si v základu zcela rovni. Všichni občané státu musí mít naprosto stejná práva.
NÁBOŽENSTVÍ JE MOTOR REVOLUCE: Náboženství není jen opiem pro masy, které otupuje vnímání, ale může být i motorem revoluce. Proti náboženství jako takovému proto netřeba bojovat, spíše je třeba ho vhodně využít.
ZÁPAD UPLATIL DĚLNICKOU TŘÍDU: Západ se ubránil vzpouře dělnické třídy dvěma základními způsoby. Zaprvé pracující třídu uplatil, tj. umožnil její zbohatnutí a proměnu do střední třídy, čímž došlo k otupění třídního konfliktu mezi kapitalisty a pracujícími. K tomu přispěly i další společenské prvky, jako organizované odbory, minimální mzda apod.
BOHATÝ SEVER SI ZOTROČIL CHUDÝ JIH: Druhý způsob, kterým západ otupil třídní pnutí, je, že vyvezl tu nejpodřadnější práci do rozvojových zemí. Tak se bohatý Sever stal utlačovatelem chudého Jihu. Rozdělení na bohatý Sever a chudý Jih je pro vysvětlení současných poměrů ve světě důležitější, než dělení na státy demokratické a autoritářské apod.
STÁT NESLOUŽÍ VLÁDNOUCÍ TŘÍDĚ, ALE KAPITALISMU: Státní instituce nejsou až tak nástrojem konkrétních kapitalistů k utlačování proletariátu, jako spíše strukturami sloužícími k udržení kapitalismu jako systému. V moderní kapitalistické společnosti státní intervence otupily základní vnitřní rozpor kapitalismu, tj. tenzi mezi sociálními třídami (proletariát, drobná buržoazie, střední třída) a vlastnictvím výrobních prostředků (stroje, suroviny, továrny). Volný trh byl nahrazen manažerskými hierarchiemi a makroekonomickými regulacemi.
SOUKROMÉ VLASTNICTVÍ BEZ OMEZENÍ JE PATOLOGICKÉ: Je chyba, když individuální rozdíly v talentech a dispozicích vedou k dramatickým majetkovým nerovnostem. Právo vlastnit majetek bez omezení vede k různým společenským patologiím, např. k utlačování menšin, izolacionalismu a pocitům nadřazenosti.
PATRIARCHÁLNÍ DOMINANCE JE KLÍČOVÁ: Jedním z nejdůležitějších mocenských konfliktů charakterizujících západní kulturu je patriarchální dominance (tj. utlačování mužů ženami).
PATRIARCHÁLNÍ DOMINANCE ZAČÍNÁ V RODINĚ: Patriarchální dominance začíná v primární rodině chybnou, stereotypickou výchovou chlapců.
PSYCHEDELIKA ROZŠIŘUJÍ VĚDOMÍ: Psychedelické drogy – marihuana, peyotl apod. — mohou být výhodně využity k tomu, aby jedinec pochopil relativitu jeho vlastní perspektivy i nekonečnou mnohost perspektiv.
REVOLUCE MŮŽE BÝT NENÁPADNÁ: Revoluce ve společnosti vůbec nemusí být náhlá a násilná. Revoluci lze uskutečnit pomalou cestou ve stylu „změna přichází na holubičích nožkách“. Takovou revoluci lze nejlépe provést postupným ovlivňováním vzdělávacích institucí, rodiny, médií, sexuologických témat a populární kultury. Této nenápadné podvratné ideologické práci uvnitř existujících institucí se říká „dlouhý pochod institucemi“.
VZDĚLÁNÍ JE KLÍČ: Jakákoliv instituce, která má kontrolu nad vzděláváním po alespoň jednu generaci, pak bude moci bezpečně ovládat své občany bez použití násilí.
DOMINANTNÍ IDEOLOGIE JE NORMA: Každá společnost je ve své podstatě kulturně rozmanitá. Vládnoucí třída ale utiskuje společnost pomocí dominantní ideologie, která se stává akceptovanou normou. Tato norma ospravedlňuje aktuální společenské a politické rozdělení sil a vydává ho za stav přirozený, v zásadě neměnný a pro společnost výhodný. Ve skutečnosti je však tento stav jen jedním z mnoha konstruktů, a to konstruktem, z něhož těží právě vládnoucí skupina.
OBJEKTIVNÍ POHLED NA SPOLEČNOST JE NEMOŽNÝ: Každý, kdo se pokouší pochopit společnost, na ni nahlíží skrze filtry, tj. předsudky a předpojatosti, dané historickým a ideologickým kontextem. Objektivní pohled na společnost je nemožný.
VNITŘNÍ PROTIKLADY VE SPOLEČNOSTI JI ČASEM ROZLOŽÍ: Každá idea, počítaje v to i společenské zřízení, v sobě nese inherentní protiklady, které jsou zárodkem jejího přerodu do ideje opačné. Např. kapitalismus v sobě skrývá tolik protikladů – třídních konfliktů, bojů mezi zájmovými skupinami aj. – že se zákonitě musí časem zvrátit ve svůj protiklad. Stačí tomu jen trochu pomoct.
TŘÍDNÍ VĚDOMÍ ROSTE S UVĚDOMĚNÍM PROTIKLADŮ: Každá skupina je charakterizovaná tzv. třídním vědomím, tedy tím, v co věří její členové, pokud jde o jejich úlohu ve společnosti, sociální status a jejich cíle. Třídní vědomí se buduje skrze uvědomění si protikladných tendencí ve společnosti a způsobu, jak je lze využít ke změně společenského řádu.
ZÁPAD SI ZOTROČIL PŘÍRODU: Západní osvícenství to přehnalo. K přírodě i lidské přirozenosti začalo přistupovat s tzv. instrumentální racionalitou, tj. s otázkou „jak to mohu využít“ nebo „jaké prostředky vedou k mém cíli“? Tzv. hodnotová racionalita, která si klade otázky po povaze cílů („Je to dobré“?) byla upozaděna. Důsledkem — umocněným technologickým pokrokem — je dominance člověka nad přírodou a její drancování. Dalším důsledkem je potlačení vnitřních tužeb každého člověka zbytnělým rozumem.
Ok, tak to by byly ty základní teze. Ale co to znamená v praxi? Co od — vědomých či nevědomých — vyznavačů neomarxismu v praxi očekávat? Například následující tendence (v závorce uvádím související ideologická východiska):
Seznam není vyčerpávající, určitě vás napadnou další věci.
Neomarxismus je složitý organismus s mnoha hlavami i končetinami, což komplikuje jeho ideové vymezení i praktické uchopení. Přesto se při podrobnějším rozboru rýsují jeho základní principy i strategie implementace. Neomarxismus z tohoto rozboru vychází jako podstatně sofistikovanější nástupce marxismu, jehož jednotlivé body, vytržené ze souvislostí, mohou být místy až sympatické. Zrůdnost celé ideologie pak vyplývá až z celkového obrázku, který je náročné poskládat.
Neuchopitelnost a „gumovost“ neomarxismu v sobě skrývá dvě velká nebezpečí. První je, že ani neomarxistická seskupení nebo strany nikdy nebudou tuto nesourodou filosofii vyznávat jako celek. A tak pro ně není problém se vůči neomarxismu, který rozhodně není nálepkou neutrální, v dílčích otázkách vymezovat. Druhý problém je, že mnozí bojovníci za různá práva, sociální nerovnosti nebo třeba zlepšení životního prostředí, zahledění do své omezené kauzy, mohou mít snadno pocit, že bojují za správnou věc. O neomarxismu nemuseli v životě slyšet a vůbec si nemusí uvědomovat, že když se všechny takové „dobroserecké“ snahy sečtou, mohou pro současnou společnost představovat stejné nebezpečí hrozící totality, jako svého dobu marxismus-leninismus.
Ale já jsem optimista. Věřím, že základem vítězství nad našimi démony, společenskými i osobními, je pojmenovat je. Tento článek je pokusem takové pojmenování neomarxismu učinit. Snad se mi to aspoň částečně podařilo.
Youtube:
Česká wiki: Neomarxismus, Kulturní marxismus, Frankfurtská škola, Birminghamská škola, Nová levice
Anglická wiki: Structural Marxism, Neo-Marxism, Analytical Marxism, Frankfurt School, Cultural Marxism, World-systems theory, Antonio Gramsci
Ostatní: Conspiracy to corrupt, Max Horkheimer
Další články autora |