Vznikl snad fack-checking na vyžádání příjemců informací ? Tedy na požadavek zdola ? Že by si lidé nevěřili a žádali nějakého nadřazeného arbitra? To se rozhodně říci nedá. Fact-checking je naroubován do systému shora, zpravidla těmi, kdo dělají servis a backup subjektům, které infomace šíří. Zabijí se dvě mouchy jednou ranou - posílí se důvěryhodnost zpráv globálního mainstreamu a také se najde práce pro armádu novodobých politruků, které chrlí univerzity a kteří by jinak skončili doživotně jako obsluha v Mc Donaldech a KFC

Ano vzniklo to požadavky" z dola" a dělají to často nezávislé spolky

Zajímavé, důležité, ale složité téma. Obdivuji kolik času a práce jste věnoval tomuto článku.

Fact-checking zabere spoustu času. Na osobní úrovni to dělám tak, že zprávy beru často s rezervou a pouze ty, které považuji za hodně důležité nebo pro mne za zajímavé kontroluji z jiných zdrojů a diskusí. Tam je třeba se dívat na původní zdroje a na argumentace v článcích a diskusích. Myslím si - někdy se však mohu mýlit - že zpravidla se k pravdě dostanu. Jsem důchodce, umím několik jazyků a času na hledání pravdy mám v principu dost. Nechci však být více než 3 hodiny denně na internetu, takže ne vše kontroluji a pouze málo médií pravidelně sleduji a málo článků čtu. Vím, že svět už nezměním a snažím se v dané situaci sám co nejlépe žít.

Vyhledávač Google se v posledních letech strašně zhoršil.

Nejhorší fake news přinášejí extrémní ideologie a fanatičtí vyznavači různých náboženství. S těmi nemá vůbec smysl diskutovat.

Obávám se, že levicový liberalismus se začíná stávat novým náboženstvím s kterým nemá smysl diskutovat a někdy je dokonce i nebezpečné mu odporovat.

Podivuhodná směs svobodomyslnosti, naivity, lehké arogance, částečné bezradnosti, nereálných očekávání, atd., atd.....

Hranice mezi svobodami a jejich ohrožováním je tenká, špatně rozeznatelná, variující a zcela individuální. Nelze vytyčit obecné hranice a není možné ani stanovit pravidla pro jejich identifikaci, jak se o to neúspěšně pokouší tento text.

Nelze vyznávat absolutní svobody a přitom být jakýmsi regulativem.

Nejsem si jistý, jestli rozumím. Mohl byste být konkrétnější? V čem jsem naivní, v čem arogantní a v čem bezradný? V čem se snažím vytyčit ty obecné hranice?

Vycházíte z mylného předpokladu, že lidé umí hledat in formace, umi je anylyzovat a především z předpokladu, že na na to mají čas.

Realita je taková, že drtivá většina lidí si informace ověřit neumí, neumí analyzovat a nemá čas (nebo jej nechce ztrácet) a díky tomu nekriticky příjmá to co je v internetovém prostoru. Navíc existuje podprahové vnímání imfpormací-tedy stačí často jen nadpisy, ale i lživé články a lidem zůstane ta informace v hjlavě a ačkoliv ji z počátku berou s rezervou tak po čase při setkání s obdobnou manipulací ji již příjmou jako fakt

Boj s dezinformacemi je proto nutný a podstatný. Bez vyvracení lží a dezinformací budou sílit jen a pouze totalitní dioktátoři.

Neříkám, že lidé to umí a mají na to čas. Říkám, že je potřebné se to naučit, což je rozdíl. A proč myslíte, že bez vyvracení lží a dezinformací budou sílit totalitní diktátoři? Proč by v té záplavě informací, které dle Vás lidé neumí třídit a vyhledávat, měly zrovna informace od totalitních diktátorů nějak převážit? A jak byste si to vyvracení lží představoval, aby se nestalo přímo nástrojem totality?

Výborný článek, ale psaný záměrně tak, aby příliš nenaštval tzv. liberální demokraty. Skutečnost je trochu horší než se zde popisuje (i když jen občas). Jsou chvíle, kdy zažíváme masivní propagandu a vymývání mozků mainstreamem, dá se to však vydržet

Souhlas. Není mým cílem naštávat. Spíš hledat nějakou rovnovážnou polohu.

Nikdo nemá právo prohlásit o nějaké informaci, že je to dezinformace. Zamlčovat informaci s odůvodněním, že je to dezinformace, je cenzura a je to součást snahy t.zv. "progresivních liberálů" i za cenu nastolení informační diktatury bojovat proti svobodě slova a svobodě šířit své názory, což jsou základní principy demokracie.

Je to novodobá forma bolševismu. Jinak se to nazvat nedá.

Hlavně by vláda neměla vyhazovat peníze na "boj s dezinformacemi", který např. MZ ČR pojímá tak, jako bychom žili v totalitním státu. Slušná vláda nabídne občanům různé informač. zdroje (nejen ty vládní, ale důvěryhodné jiné), u nichž si mohou porovnat ty informace, k nimž se dostali např. na sociál. sítích. Úplně nejlepší je porovnat si tvrzení českého MZ ČR a těch západních. Např. ve V. Británii ministerstvo nebo národní zdravotní služba (NHS) odpoví na každou otázku občana, ale zároveň poukáží na i web organizace pacientů nebo i na zahraniční úřady - tak si občan může ověřit tvrzení vlády s názorem uživatelů služeb vč. jiných západních zemí. Ve slušné zemi úřady dokládají svá tvrzení různými vědec. poznatky, nejde o PR politika.