Morava je daleko...

Morava, krásná zem, kde já byl zrozen, Ta je jak nejsladší hrozen…

Morava - čistá přírodaarchiv autora

Nedovolím si dál parafrázovat tuhle krásnou moravskou, možná trochu tesklivou, ale pravdivou lidovku. Je o Moravě, o té vzdálené zemi, kde se také žije, kde se také musí žít, kde se chce žít, neboť je to nejlíbeznější kout republiky.

Jistě, lze namítnout, že Čechy jsou krásné, nezastírám, jsou! Ale chtějte po Moravákovi aby popisoval krásy Čech, které zná, jezdí do nich, pracuje v nich. Ale moravský patriot nedá dopustit na rodnou hroudu, na tu Asii, jak jsem již zaslechl označení východu republiky v pražském slangu. Ale to mě nerozhází. Já Pražákům také nadávám…, hlavně ráno v dopravní špičce. Naco jsou vám, bože lidi, auta?! Všude jenom stojí, když jedou tak stojí!

Tož co, znáte Moravu? Určitě tam každý byl, aspoň jednou snad opravdu každý. A líbilo se vám tam? Určitě, že jo? Víte, na Moravě jsou bodří lidé, přátelští, pohostinní, veselí. Co jim totiž zbývá?

Z Prahy je na Moravu daleko. Snad dál než do Mongolska. Poznávám to každý den v práci. U nás té práce moc není, tak ji zabírám v Praze. Jeden z mnoha. Ale slovenštiny snad slyším ještě více. Ale nezakládáme spolky odboje proti Praze. My tady opravdu děláme. Arbajt! Klidně bych byl doma se ženou, s dcerou, ale to bych musel brát podporu. Proto říkám, že Morava je strašně daleko.

V Praze je nezaměstnanost vlastně nulová, tady ani dělat nemusíte a stejně si vás peníze najdou. Nikomu ten stav nezávidím, prostě Praha je Praha, jiné to nebude. Mám ji rád, ať je jaká je! Ale v mém městě na Moravě je nezaměstnanost 30 %. Umíte si to představit? Já ano! O víkendech to vidím, ale miluji to tam a nikdy jsem neuvažoval odejít natrvalo do Prahy za prací. Měl bych tady vše, obchody, divadla, kina, super přetíženou dopravu, lidí jako máku. Doma mám obchody (teda hlavně jeden Penny Market, který těží ze svého monopolu), divadlo, teda když se pobijí opilí nemakačenkové a bezdomci, kino jedno a teď i letní. Od té doby co je postavený obchvat, klidně můžete v noci usnout uprostřed silnice a nic se vám nestane. A lidi? V pět odpoledne je na náměstí jenom hromádka cikánů, co asi vyhlíží, kdo má ještě okap a kde jsou poklopy kanálů.

Ale má to i své kouzlo – sednu na kolo a za 10 minut jsem na cyklostezce v lese, když není žádného podniku v blízkém okolí, tak si představte ten čistý vzduch. Paráda! A to bych měl jít do Prahy? Stačí mi ten týden, domů se jedu rekreovat, všichni si vás totiž předchází, když vás vidí tak málo.

A lidi jsou u nás hodní, stačí jim málo a každá práce je super! Jenom je to všude kolem, takže Moravané jsou národ cestovatelů, ráno vlakem, odpoledne autobusem, nebo naopak. I autem se jezdí, bída nás ještě neláme.

Vykresluji to jako z prvorepublikového proletářského románu? Snad ano, přibarvuji to tmavým nádechem. Jenom to postupně tmavne a tmavne.

Přitom je co nabídnout, od lidí, co chtějí dělat až po místa, kde se chce dělat. Ale jak už poněkolikáté píši – je to daleko. A když se něco postaví u nás, jsou s tím jenom potíže, Philips je zářným příkladem zmršené investice, na kterou se stále doplácí HR potenciálem a nemalými finančními injekcemi státu, nás všech, i Pražáků. Zase dalších 500 nezaměstnaných, zase další rodinná traumata a asi další dojíždějící jinam – z daleka. Neboť Ostrava, Olomouc a Brno to nevytrhnou, tam všude se již dojíždí, a taky tady máme své menšiny (polskou, slovenskou a ty ostatní taky), pro které jsou velké peníze ty, za které se nadá žít ani na Moravě. Neboť paradoxně čím více nezaměstnanost, tím dráž.

Takže zásadní věci kupuji v Praze, s velkou slevou a v poklidu nákupních center. Ale častěji přes internet, ten je spravedlivý a je mu jedno, jestli nakupuje sedlák, kulak, nebo nabob.

Morava je krásná zem, jenom je daleko – a přitom tak blízko. Cesta vlakem je sice nekonečná z důvodů oprav koridorů, takže se jede i šest hodin rychlíkem, ale těch krás kolem, které je možno pozorovat pomalou jízdou vlaku.

A až teda pojedete vlakem – autem to nedělejte, na dálnici jsou už pomalu všude zvukové bariéry, takže vidíte leda nepovedená grafitti, takže až pojedete tím vlakem, dívejte se z okna. Nečtěte si, ale kochejte se přírodou a přechod na Moravu poznáte – najednou budete mít pocit, že jste někde, kde i přes potíže se mají lidi rádi, jsou přátelští a hosty rádi přivítají.

Váš Ivan