Příběhy netýraného muže 6

Duchovně-punkové road movie                                                            .  

15.6.      

19:15-19:51h     

Po Praze              

S Martou na návštěvu k přátelům

„Vždy máte volbu. Vše co se nám stalo, jsme si zvolili.“

Duchovní vůdkyně v tom má jasno, ale opravdu jsem si zvolil tenhle život? Nebyl jsem do něj trochu natlačen? Kolik opravdu máme procent volby? Ona tvrdí, že sto. 

Nového premiéra jsem kdysi potkal na záchodcích na čerpací stanici. Překvapili mě dvě věci. Jak je velký. Byl nejméně o půl hlavy vyšší než já. Vysocí lidé prý přitahují úspěch. A měl i slušný ramena. A pak mě překvapilo jak slabý má proud. Sotva dočůral do mušle. A to je o dva roky mladší než já. S odstupem času mě to těší. Ačkoli nevím, zda je výhra být pod vládou prostatika. Prostatik, statik, statistik, prostitutka. Bude víc statický nebo více kurva. Možnost volby.

-              Na podzim máme výročí hypotéky, měli bychom jí kus vyplatit...

-              Marti, už jsme se o tom milionkrát bavili, já nevidím důvod.

-              Ale vždyť je zbytečné mít takový dluh a platit každý rok padesát tisíc jenom na úrocích.

-              Zbytečný je si neužívat. Nevidím důvod, proč bych teď měl žít asketicky, vyplácet nějakou hypotéku a užívat si jenom ty tři roky mezi důchodem a smrtí co nám zbydou. Já si volím užívání. Dluh nám nikdo nevezme.

-              Ale vždyť vyděláváme dost na to, abychom si mohli dovolit obojí...

-              Já vydělávám. Ty učíš!

„Osud je jen soustava našich rozhodnutí?“

Marta tehdy vypadala krásně. Smyslnost jí koukala z očí. Na sobě měla sukni bez kalhotek a průsvitnou tuniku pod níž neměla podprsenku. Ani jsme nedojedli a už si mě obsedla přímo u jídelního stolu. Začala mě vášnivě líbat a já ji svlékl tuniku. Vzala mou hlavu a dala si jí mezi ňadra, tam kde má veškerou svou něhu, tam kde je cítit vůně srdce. Líbal jsem je. Dotýkal jsem se té něhy a vzrušení ve mě stoupalo. Rozepnula mě poklopec a pohltila mne svým přirozením. A pak se vydala na cestu. Ona se se mnou nemilovala. Ona se milovala sama se sebou. Mne použila jen jako nástroj a to mne strašně vzrušovalo. Ta divokost, ta její touha, ten její chtíč, ta bezprostřední potřeba vyvrcholit, dojít až na vrchol a tam si to užívat a mávat vlajkou celému světu, hele jsem tady, podívejte se, kam až jsem došplhala, podívejte se na tu mojí spokojenou kundičku…… A já jen odevzdaně běžel za ní, abych jí mohl na té cestě doprovodit, abych mohl křičet, hele já byl na tom vrcholu s ní, koukejte se, já jsem tady taky… Bylo to pro mne něco nového. Něco neuvěřitelného….Tak jsme se ještě nemilovali. Pak se položila na záda a do široka rozevřela. Znovu jsem do ní vstoupil a tentokrát jsem na vrchol doběhl já. Když jsem se pak ústy blížil k jejímu přirození a chtěl ochutnat tu směs našich spojených šťáv dala nohy k sobě. Fresh džus si dej v ovocném baru, usmála se a políbila mne na penis.

Za měsíc mi oznámila, že je těhotná. Vždyť bereš tabletky, odpověděl jsem. Jenom pokrčila rameny a něžně mě políbila.

Předtím milováním jsem uvažoval, že jí opustím. Když jsme se seznámili dala mi pocit námořníka. Modré pruhované triko, touhu objevovaných krás a vůni kávy, čaje a koření. Délkou plavby se mi ale pruhy otočili o devadesát stupňů a já měl pocit vězně. Svoboda námořníka totiž není dána oceánem, ale velikostí jeho paluby. A dlouhá plavba na malé palubě vyžaduje vězeňský mundůr.

„Objevovat sám sebe, může být zajímavější než dobývat daleké kraje s kořením.“

-              Říkala Petra, že už dodělali tu zahradu, jsem na ní zvědavá.

-              To já jsem taky zvědavý na její zahrádku. Jen nevím jestli mi jí ukáže.

-              Nech těch tvých dvojsmyslů, je to trapný.

-              A vadilo by ti, kdyby mi ukázala Petra zahrádku?

-              Je to trapný.

Vždy máme možnost volby. Patnáct let jsem se nemiloval s jinou ženou.